Pohádkový král
Říkali mu pohádkový král, protože více než moderním vládcem byl spíše snílkem a básníkem, který se zamiloval do umění. A který by nejraději utekl z druhé poloviny 19. století hluboko do minulosti. Ludvík totiž miloval romantiku a rytířské příběhy. Když se stal v pouhých devatenácti letech králem, rozhodl se, že je přivede zpátky k životu. A tak více než o reálnou politiku se začal starat o budování svého vysněného světa fantazie.
Stavebník a mecenáš
Začal stavět několik hradů, které se měly stát nejkrásnějšími hrady světa – ostatně v případě slavného Neuschwansteinu se mu to podařilo a výstavní romantický zámek hrdě se tyčící k nebi je dnes jednou z nejnavštěvovanějších památek v celé Evropě. Ale stálo ho to obrovské peníze ze státního rozpočtu. Další ohromné sumy platil svému milovanému skladateli Richardu Wagnerovi, kterého několik měsíců hostil na svém sídle. A k tomu si objednával historické kočáry, nádherné cestovní saně či dobové kostýmy. Rovněž si nechal vystavět monstrózní krápníkovou jeskyni, ve které se oddával snění o dobách dávno minulých.
Bavorsko v dluzích
Dluhy rostly a Ludvíkovo psychické rozpoložení bylo stále labilnější, za což mohlo nejen obrovské množství alkoholu, který pravidelně konzumoval, ale také spousta léků, jež polykal kvůli nejrůznějším zdravotním problémům. Hrozící bankrot chtěl pomatený vladař „vyřešit“ dokonce nařízením, aby se jeho sluhové vydali do Paříže a tam vyloupili některou z bank. V posledních letech žil Ludvík v naprosté izolaci, neboť kvůli své homosexuální orientaci se nikdy neoženil, a pokud měl nějaké důvěrné přátele, dávno už ho opustili.
Sám se svým bláznovstvím
Když výstřelky bláznivého krále překročily všechny meze, rozhodla se bavorská vláda svého panovníka nahradit jeho strýcem. Premiér si nechal vypracovat psychiatrický posudek od známého lékaře Bernarda von Guddena, který potvrdil, že Ludvík trpí paranoiou, načež byl vladař zajat a internován na zámku Berg. Jenže vzápětí se odehrála tragédie, která nebyla a ani nikdy nebude věrohodně objasněna.
Poslední procházka
Opilý král se tehdy vydal se „svým“ lékařem von Guldenem na podvečerní procházku k nedalekému jezeru. Když se ani jeden z nich nevrátil, vydali se je sluhové hledat. Oba muže našli ležet v jezeře. Mrtvé. Na to, jak se vše odehrálo, existuje několik teorií, přičemž nejpravděpodobnější je ta, podle níž se čtyřicetiletý král pokusil uprchnout a přeplavat jezero, zatímco lékař se ho snažil zastavit, a přitom se oba dva utopili. Ale skutečnou pravdu už nikdo nezjistí.
Zdroj: Libor Budinský (Šílenství slavných, 2014)
