O záhadného šestnáctiletého mladíka se nejprve postaral místní profesor na gymnáziu Daumer, který ho začal učit pořádně mluvit, jíst a chovat se ve společnosti. Hauser dělal velké pokroky. A dokonce si prý začal vybavovat některé vzpomínky (i když nikdo neověřil, zda to nebyly jen výmysly jeho nemocného mozku). Mluvil o velkém hradu, starém erbu a uzavřené místnosti s dřevěným koníkem. A v té chvíli přišla šokující událost. Někdo se pokusil Hausera zavraždit. Když seděl na záchodě, málem dostal ránu sekyrou. Smrtící nástroj ho naštěstí jen škrábnul na hlavě. Událost ale vyvolala bouřlivou odezvu, dokonce král Ludvík vypsal na dopadení pachatele odměnu 10 tisíc guldenů. Žádného pachatele však nevypátrali.
Princ bádenského knížecího rodu
Po tomto vražedném útoku se o Hausera začalo zajímat ještě více lidí. A tak změnil vychovatele. Nakrátko se dostal do rodiny filozofa Hegela a později se jeho opatrovníkem stal anglický lord Stanhope, který Hausera odvezl k učiteli Meyerovi do Ansbachu. Do provinčního městečka začali dojíždět slavní lidé. Například velkovévodkyně Štěpánka, podle mnohých názorů matka Kašpara Hausera. Bylo veřejným tajemstvím, že Hauser je pravděpodobně princ bádenského knížecího rodu, kterého kvůli boji o trůn vydávali za mrtvého a drželi v tajném vězení. Umírajícího chlapce ani velkovévodkyně, ani kojná vlastně nikdy neviděly.
Tajemný vrah tajemného muže
Teď byla ale velkovévodkyně šokována. Mladík jí totiž věrně připomínal jejího manžela. Jenže brzy přišel druhý pokus o vraždu a tentokrát už úspěšný. Jednadvacetiletý muž se vrátil z procházky těžce raněn. S vypětím posledních sil sděloval šokovaným přátelům, co se mu přihodilo. „Šel v zahradě… muž… nůž… bodnul… utíkal pryč…“ Současně ukazoval na ránu pod svým srdcem, kam mířil vražedný nástroj neznámého vraha. Ptali se na další podrobnosti, ale nic se nedozvěděli. Snad jen to, že vrah Hausera do zahrady nalákal, aby mu odhalil důležité tajemství. Za tři dny nešťastný nalezenec Hauser zemřel.
Hádanka své doby
Záhadný příběh se uzavřel, ale zdaleka nevysvětlil. I když o celém případu vyšlo několik knih, přesvědčivé důkazy chyběly a chybějí. Hauserova skutečná identita nebyla nikdy odhalena, stejně jako nebyl vypátrán ani jeho vrah.
Na místě atentátu vztyčili městští radní památník s latinským nápisem: „Zde leží Kašpar Hauser, hádanka své doby. Původ neznámý, smrt tajuplná.“ Kašpara Hausera pohřbili v Ansbachu, a přestože někteří příslušníci knížecího rodu chtěli převézt jeho ostatky do rodinné hrobky, nikdy k tomu nedošlo.
Zdroj: Libor Budinský (Šílenství slavných, 2014)
