Na velikonoční obchůzku vyrazil v pondělí dopoledne i král letošní Jízdy králů ve Vlčnově na Uherskohradišťsku, devítiletý František Janča. Doma si ho ráno vyzvedlo 11 mládenců ročníku 2006, takzvaných legrútů, kteří tvoří královskou družinu.
Vyjma Juditina mostu, který tu před ním stál a který se nedochoval (až na jeden oblouk), je to dnes nejstarší pražský most, nejstarší na Vltavě a druhý nejstarší v Čechách. Přitahuje naše kroky svou magičností. Ten, kdo jej nechal postavit, Karel IV., byl mimořádným vladařem. Jediným, který kromě krále naší vlasti měl velkou autoritu, byl evropským císařem.
Norská sága Fagrskinna popisuje krále Erika jako „urostlého a ztepilého… zachmuřeného a málomluvného, chtivého a bezohledného, ale velkého a velmi úspěšného válečníka“. Několikrát se mu podařilo získat trůn, stal se vládcem Orknejí. Lidem nenáviděný vikinský nájezdník a pirát toužil po moci a byl ochoten pro ni udělat cokoliv.
A některé z nich potom, obrazně řečeno, následujícího roku až na popraviště na Staroměstském náměstí. A před námi leží, zda by české stavovské povstání uspělo, anebo aspoň nedopadlo tak tragicky, kdyby si čeští povstalci zvolili za krále někoho příhodnějšího.
Ale prý to nakonec bylo všechno jinak. Richard III: z Yorku byl po celá staletí zpodobňován jako znetvořený, a proto až ďábelsky zlý a krutý tyran. Nahrávalo tomu to, že jeho ostatky byly celá staletí nedostupné i Shakespearova hra, kterou mnozí vnímali jako realitu. Mylně.
Nešťastný osud člověka a místa se někdy sejdou, jako by si byli dávno navzájem předurčeni, jako se to stalo v případě Václava IV. a zbraslavského kláštera. Panovník, jehož vláda nebyla právě zdařilá, měl po smrti spočinout na místě, které svůj účel nakonec také nesplnilo.
Francouzský král Ludvík XIV. byl velkým fanouškem umění, sám se od mládí věnoval tanci. Věděl však, že umění je velmi důležité jak pro chudé, tak pro bohaté, a proto se snažil finančně podporovat mnoho umělců. Ludvík XIV. přezdívaný Král Slunce, vládl Francii téměř celý život. Nikdy se nestyděl za své milenky a nemanželské děti veřejně přiznával. Zde jsou o něm 3 největší zajímavosti.
Bylo to čtvrté manželství anglického krále Jindřicha VIII. (1491 – 1547), kdy se jeho chotí stala o 24 let mladší Anna Klevská. Nevydařilo se tak, že ani nedošlo svého naplnění.
O nelichotivý zvuk tohoto jména se u nás zasloužil český král a římský císař Zikmund, syn Karla IV. Hlavní idea spojovaná s jeho svatým předchůdcem, burgundským králem Zikmundem, vyjadřuje nutnost pokání a kajícnosti.
Protože nešlo o lásku ledajakou, ale o vztah mezi britským následníkem trůnu princem Edwardem, k jednou již rozvedené a znovu vdané Američance, Wallis Simpsonové. Okouzlující a zároveň nejspíš i pěkně vypočítavé. Proč by ale měla být chudá, když mohla být bohatá?
Vytváření různých voskových plastik má dlouho tradici. Snadno tvárný materiál je schopen precizně a dokonale znázornit prakticky cokoliv. Je z něj třeba vyrobena hlavička Pražského jezulátka, ale používal se v minulosti i k výrobě přesných anatomických modelů. Odtud byl pak k voskovým figurám už jen krůček.
Ferdinand I. se narodil 19. dubna 1793, jako rakouský císař vládl od 2. března 1835 do své abdikace v roce 1848 a byl také uherským a českým králem. Díky své pasivní, ale pevné a zároveň laskavé povaze získal v cizině přízviska jako laskavý, vlídný, dobrotivý či laskavý, jen ve Vídni byl trotl, blbec, hlupák. Ne úplně právem.
Patřil mezi nejdéle vládnoucí britské panovníky, neboť na trůnu vydržel téměř 60 let. Poslední dekádu ale vládl jako regent jeho syn kvůli duševnímu onemocnění svého otce. Král byl internován na hradu Windsor, kde zůstal až do své smrti. V té době už nejen dávno neviděl a neslyšel, ale ani nemohl chodit a také vůbec netušil, co se kolem něj děje. Nevěděl ani to, že se na stará kolena stal hannoverským králem nebo že jeho manželka zemřela.
Společně s Karlem IV. zřejmě nejslavnější císař na českém trůně. Ale také jeden z nejrozporuplnějších. Rudolf II. sice přestěhoval vídeňský dvůr do Prahy, ze které udělal na třicet let centrum Evropy, ale ve své císařské roli příliš neobstál. Postupem času se zhoršovaly jeho psychické problémy a přibývaly děsivé záchvaty. Útočil na své rádce, jindy se válel po zemi, křičel a pištěl, v dalších dnech chtěl spáchat sebevraždu, rozbil okno a střepem se snažil přeřezat tepny na rukou. A když to nevyšlo, pokusil se probodnout dýkou.
Přestože Karel VI. trpěl vážnou duševní chorobou, která značně poznamenala jeho vládu i dlouholetý válečný konflikt s Anglií, lid ho miloval, takže se jej nikdo z jeho rodiny neodvážil sesadit a nahradit. Život v králově přítomnosti nebyl bezpečný, neboť když dostal záchvat šílenství, napadal své pobočníky i nejbližší druhy a přátele. Jindy zase nevěděl, kdo vlastně je, a odmítal přijímat členy své rodiny s tím, že je vůbec nezná.
Původně se jmenovala Eliza Rosanna Gilbertová (17. 2. 1821 – 17. 1. 1861), známější je ale pod svým uměleckým jménem Lola Montezová. Několik jmen a titulů také vyvdala. Kam přišla, tam způsobila nějaký skandál a musela zas cestovat dál. Nakonec takhle projela kromě Evropy i USA a Austrálii.
Na dvoře Ludvíka II. Bavorského bylo všechno jinak. Král chodil oblékaný v historických kostýmech z dávné doby, žil pouze v noci, zatímco přes den spal. Neustále se přejídal, tloustl a při jídle mlaskal, své sluhy fackoval a někdy je i kopal do zadku. Hrál si na středověk a za své pohádkové zámky i soukromé operní produkce utrácel nehorázné jmění, takže se Bavorsko brzy ocitlo na pokraji státního bankrotu.
Narodila se 29. prosince 1721 v obyčejné rodině obchodníka Francois Poissona, armádního dodavatele, a jeho ženy Luisy-Madelein La Motte, dcery obchodníka s obilím, a obchodní nadání, které po nich zřejmě zdědila, dokázala později zúročit až neskutečně. Ale to pořád ještě není všechno.
