Poznal s otcem mnoho bojišť. Věděl své. A tak, když plánoval být u základního mostního kamene v pravý čas jako „majestát“, chtěl také aby to bylo v ten „nejvhodnější čas hvězd“. Jako by už předem znal „poryvy běžících časů“. Most pak v Praze, kterou Karel IV. nebývale zušlechtil ve své karolínské době, zažil mnohé. Kromě událostí kolem Jana Nepomuckého spousty „vysokých vod“, proti kterým i pražský Karlín je jen „suchou Saharou.
Juditin most
Kdysi tu stál most Juditin. Kamenný. Nechal jej postavit v roce 1172 Vladislav II. Vydržel ale jen 170 let. Přišla povodeň a most zničila. Karel IV. si Prahu oblíbil a díky němu se naše hlavní město stalo i sídlem císařským.
Založil univerzitu, Staré Město, pro ty, co neměli práci, Hladovou zeď a chtěl tu mít i krásné věže a most. A tak se na místech poničeného Juditina mostu za 15 let začal stavět most nový.
Ve lvím ascendentu
Stavět se začalo 9. 7. 1357 v 5 hodin 31 minut při saturnsko-sluneční konjunkci a lvím ascendentu, tedy královském symbolu a také symbolu české státnosti. Původně se jmenoval most Kamenný. Karel IV. vznesl ke stavebníkům své velké přání, poučit se z chyb Juditina mostu: postavit méně pilířů, dát jim silnější plášť a hlouběji zapustit. Ale postavit je až na skalní podloží nešlo. Skála byla 9 metrů pod úrovní říčního dna. Na stavbu použili vesměs pískovec, z Juditina mostu, dovezli i ten hloubětínský, žehrovický, nehvizdský, horoušanský, kostelecký, brandýský a petřínský. Jádro mostu vyzdili opukou. Stavba se protahovala. Byla hotova až v roce 1402, když řemeslníci zaklenuli poslední oblouk, ten šestnáctý.
Přišlo dvanáct vysokých vod
Pokusme se je vyjmenovat: 1359, 1367, 1370, 1373, 1374, 1432 (zbořeno 5 pilířů). Most se musel až do roku 1503 opravovat. Další vody: 1655, 1784, 1845, 1872 (poškozeno bylo 6 pilířů) a 1890 (vody utrhly vory v Podskalí, hnaly je až ke Karlovu mostu, o který se zastavily, ale málem vytloukly most ze základů, spadl 6. a 7. mostní oblouk a pak další, několik let chodili Pražané po provizorním dřevěném mostě, do vody spadly sochy sv. Ignáce a sv. Františka Xaverského (celkem bylo na mostu od 18. století 30 soch, již dříve první socha Jana Nepomuckého).
V roce 1744 byl kus mostu znovu pobořen, ne vodou, ale pod kopyty pruských koní. Po vodách v roce 1890 se při opravách zakládaly pilíře už na železných kesonech. Pomáhal i architekt Josef Hlávka. Sochy byly pro větší ochranu přesunuty do Lapidária na Výstavišti. Trvalo však ještě velmi dlouho (1962), než byl most prohlášen za Národní kulturní památku. Vody v roce 2002 přestál most bez úhony.
… a pak tramvaje, autobusy
V počátcích se na mostu konaly rytířské turnaje a pak zde jezdily koňské povozy. V roce 1821 tudy jely první koňské omnibusy a roku 1875 už tudy projížděly první koněspřežné tramvaje. Pak zde od 19. století probíhala elektrická i automobilová doprava.
Jak se později zjistilo, právě doprava způsobovala trhlinky, kudy v létě pronikala do stavby dešťová voda i kroupy, v zimě voda ze sněhu i ledu a ze zimních posypů sůl, proto byla při generální opravě mostu v letech 1965 – 1978 zabudována hydroizolace a most byl zpevněn betonem.
Opravy byly obtížné
K další opravě došlo v letech 2007 – 2010. Opravovaly se pláště, parapety a mostovka. Stavební vedoucí Zdeněk Batal i stavebníci měli plné ruce práce. Jen „pouhé“ parapety mostu obsahovaly tisíce kamenů. A vycpávat zejména do oblouků ve výšce nad hlavami řemeslníků těžké kamení nebylo jen tak. V první etapě byly 8. a 9. pilíř ukotveny do betonových chráničů. Opravy probíhaly po částech. Na mostovce zůstal koridor pro pěší. Dle optiky Ministerstva kultury a památkové inspekce v roce 2008 mělo být lépe zacházeno s vyřazenými kameny, aby se minimalizovaly zásahy do historické autenticity prestižní kulturní památky, a měla důkladněji probíhat průzkumová a realizační projektová příprava. UNESCO přijelo na monitorovací misi, hned dvakrát v roce. Angažovala se Asociace pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví.
Nejde přece o běžnou zakázku
Klub za starou Prahu o tom uveřejnil pojednání už ve Věstníku Klubu za starou Prahu 3/2001, vidí zde hlavní problém v nefunkčnosti hydroinstalačního systému (mezery, spáry, trhliny, póry) a podkladové železobetonové desky, která byla před lety navržena pro příčné sepnutí poprsních zdí a kterou lze zlepšit (pružnými tmely, izolační vrstvou, údržbou). Zakázku oprav nelze zadat jako u běžné zakázky. Vše by se mělo vyladit, hlavně celkově lepší konzervační a kompetenční přístup k opravě, neboť most čeká další část rekonstrukcí.
Tento most má nevyčíslitelnou hodnotu. Své udělalo i to, že začal být chráněn až od 60. let. Pískovec je nádherný, romantický, ale porézní materiál. Dělá památkářům starosti i kvůli možným přívalovým či kyselým dešťům. Bude třeba víc ochránit i pilířové střechy?
Kam se poděly kameny?
Dnes jsou deponované (vyřazené) kameny, každý byl evidován, v depozitáři. Ne všechny jsou to však kameny zcela původní, gotické (most byl během staletí mnohokrát opravován a zčásti dostavován). Přitom až při rekonstrukci v letech 2007 – 2010 v okolí mostu, v korytu řeky, byly archeology vyzdviženy kameny, o kterých se předtím dlouhé časy nic nevědělo, a to právě byly cenné originály. Dostaly se sem patrně za Švédů v Praze nebo při velké povodni v roce 1890.
