Tento král Zikmund se narodil v 5. století jako syn burgundského krále Guntobalda a dopustil se těžkého hříchu. Na trůn nastoupil roku 516 n. l., oženil se dcerou ostrogótského krále Theodoricha Amalbergou a měl s ní syna, prince Sigericha. Když zemřel, král Zikmund se znovu oženil, ale tentokrát už ne s princeznou, ale s pouhou komornou Prokopií. Vztahy mezi ní a královým synem byly, mírně řečeno napjaté. A když princ jednou Prokopii přistihl, jak si zkouší drahocenné šaty jeho mrtvé matky, v rozčílení jí řekl, že není hodna se těchto šatů, byť jen dotknout.
Prokopie se smrtelně urazila a rozhodla se, že se nevlastního syna zbaví jednou provždy. Podařilo se jí vzbudit v králi podezření, že ho jeho syn Sigerich chce svrhnout z trůnu a zmocnit se jeho koruny. Zikmund tomu uvěřil a přikázal dvěma mužům ze své družiny, aby Sigericha zavraždili. A to se také roku 522 stalo.
Vzápětí však král Zikmund svého unáhleného činu litoval a snažil se tento svůj hřích odčinit. Konal proto pokání, putoval po své říši od chrámu ke chrámu, rozdával almužny a přísně se postil. Prosil Boha, aby ho trestal za hříchy ještě na tomto světě a on si tak mohl odpykat svou vinu ještě na zemi. Nejvíce si přitom přál, aby mohl zemřít za víru a tak se smířit s Bohem. A jeho přání se mu splnilo.
Když asi o rok později vtrhli do Burgundska Frankové, bylo Zikmundovo vojsko poraženo, Zikmund sám byl zajat orleánským králem Chlodomerem a roku 524 zbaven trůnu. V přestrojení za mnicha se mu podařilo prchnout do hor, kde žil jako poustevník, modlil se a zbožně rozjímal. Brzy však byl jeho úkryt vyzrazen a nový král dal Zikmunda, jeho manželku a dva syny 1. května 524 popravit stětím a jejich těla vhodit do studny. Tam zůstala tři roky, až roku 527 nechal opat Venerand tyto ostatky vyzvednout a pohřbít je v opatství Saint Maurice d´Agaune ve Švýcarsku. A protože král Zikmund zemřel mučednickou smrtí, byl zanedlouho prohlášen za svatého.
Do Prahy je potom odtud nechal dopravit Karel IV. a uložil je v chrámu sv. Víta. Tam na oltáři Černínské kaple (kaple sv. Zikmunda) spočívají dodnes. Dvakrát potom Karel IV. tento oltář ozdobil stříbrem a zlatým pokladem. Poprvé při příležitosti narození svého druhého syna, kterému dal jméno Zikmund k uctění tohoto světce a podruhé, když onemocněl těžkou horečnatou nemocí, modlil se k sv. Zikmundovi a uzdravil se. Od roku 1366 je potom sv. Zikmund považován za jednoho z českých zemských patronů.
Jeho jmenovec, český král a římský císař Zikmund, nemá u nás dobrou pověst kvůli tomu, že „nezachránil“ Jana Husa před upálením i když to bylo zřejmě nemožné, a kvůli svému tažení proti husitům. Kvůli němu dokonce i ochudil oltář svého svatého jmenovce o stříbro i zlatý poklad, aby tak získal prostředky na svou protikacířskou křížovou výpravu. A i když se tak stalo před více jak šesti sty lety, zdá se, že averze vůči tomuto jménu u nás přetrvává dodnes. Nosí jej dnes pouhých 72 našich spoluobčanů, zatímco např. Janů mezi námi žije 293 938 a toto jméno je u nás po Jiřím (296 090 nositelů) druhé nejčetnější. Populární je i jméno Zikmundova otce – Karlů u nás najdeme 104 072 a jde o 16. nejčetnější mužské jméno. Žije však mezi námi i 1194 osob, pro které je jméno Zikmund příjmením.
