svatý
Z rukou mu zázrakem prýštila krev, církev o něm pochybovala
Čas od času se u některých lidí objeví nadpřirozené jevy, jako např. tzv. stigmata – rány připomínající Kristovo utrpení. Nevíme, jak k tomu dochází a i pro církev je obtížné uvěřit, že je něco takového vůbec možné. U otce Pia však pochybovat nelze.
Světec s nepopulárním jménem. Přesto je sv. Zikmund patronem Čech
O nelichotivý zvuk tohoto jména se u nás zasloužil český král a římský císař Zikmund, syn Karla IV. Hlavní idea spojovaná s jeho svatým předchůdcem, burgundským králem Zikmundem, vyjadřuje nutnost pokání a kajícnosti.
Kněz statečně bránil své ovečky a rudoarmějci ho na místě zastřelili
Statečný a hluboce věřící maďarský biskup Vilmos Apor (29. 2. 1892 – 2. 4. 1945) vyměnil svůj život za životy lidí, jimž poskytl ochranu ve své biskupské rezidenci. Přinejmenším tak před znásilněním zachránil na sto dívek a žen a považoval to za svou samozřejmou povinnost. Kněžskou i lidskou.
Měl zlato v ústech, po jiném bohatství nikdy netoužil
A dokonce proti němu kázal stejně jako proti jiným hříchům a zlořádům. On sám přitom žil tak skromně jak kázal, své příjmy a majetek průběžně rozdával chudým a ze všeho nejraději by žil jako poustevník na poušti. Znelíbil se však mocné a rozmařilé byzantské císařovně Eudoxii.
Melichar Grodecký, kněz, nad jehož ostatky se slitoval jen kat
Asi všichni se shodnou na tom, že pražská defenestrace v roce 1618 odstartovala jedno z nejkrutějších období naší historie a znamenala počátek třicetileté války. Smrt si nevybírala a oběťmi se stávali bohužel i vzdělaní lidé na obou stranách barikády. Někteří z nich jistě netušili, že je po smrti čeká osud světce. Jedním z nich byl i polský rodák Melichar Grodecký (v polštině Grodziecky).
V sandálech došel až do Tibetu, jeho zážitkům ale nikdo nevěřil
Oderik z Pordenone s tím počítal, a tak ho to ani moc netrápilo. Nejenomže svou misijní cestu vykonal, jak se patří, ale také se z ní dokázal na rozdíl od jiných misionářů i vrátit. To se začátkem 14. století opravdu hned tak někomu nepoštěstilo.
Mučedník dobročinnosti pečoval na Havaji o nemocné leprou tak dlouho, až jí sám podlehl
A stal se proto také svatým. Z dnešního úhlu pohledu ovšem Jozef Damien De Veuster, známý též jako Otec malomocných, otec Damien nebo Damien z Molokai (3. 1. 1840 – 15. 4. 1889), mohl nemocným leprou pomáhat, aniž by se od nich nakazil. On si však přál sdílet jejich úděl.
Když skončily hry a zůstal jenom chléb. Náhlý konec tradice dlouhé přes 400 let díky sv. Télemachovi
Hry a gladiátorské zápasy patřily k římskému impériu naprosto neodmyslitelně téměř po celou dobu jeho existence. Byly s ním spjaty tak, že ti nejchudší občané měli právo zdarma od státu dostávat dvě věci – chléb a právě tyto hry. Od 1. ledna 404 ale začalo být všechno jinak.
Pro víru trpěla celá rodina, otec, matka i dvě dcery. Kruté mučení je ale nezlomilo
Tento osud stihl ve 4. st. n. l. rodinu sv. Flaviána, původně římského prefekta (starostu) křesťanského vyznání, který svou funkci vykonával za císaře Konstantina Velikého. Kruté časy celé rodině nastaly, když se císař roku 351 přidal k sektě ariánů.