Svatý Šimon Kananejský (1. století – 107) byl jedním z dvanácti apoštolů Ježíše Krista. Má 2 různé přídomky – „Kananejský“ a „Zélóta“, což znamená „horlivec“ v tom smyslu, že horlivě sloužil Bohu, ale nebyl příslušníkem militantní židovské skupiny se stejným jménem, jinak také nazývanou „Sikarioni“. Ti v první židovské válce obsadili jeruzalémský chrám, a když je římský vojevůdce Titus Flavius Vespasianus prosil, aby vyšli z chrámu a bojovali mimo něj, odmítli. V následujícím boji byl roku 70 chrám dobyt a vypálen.
Podle legendy to byl onen muž, který byl ženichem v Káni Galilejské, a tak byl svědkem prvního Ježíšova zázraku – proměny velkého množství vody ve víno při svatbě. Západní tradice uvádí, že nejprve působil v Egyptě a potom se v Mezopotámii připojil k svatému Judovi a spolu odešli do Persie, kde byli umučeni ve městě Sufiana (nebo Siana). Tento příběh je datován do 6. století, má, ale o něco hlubší kořeny.
Ve výtvarném umění je většinou zobrazován se smrtícími nástroji. O způsobu jeho smrti existují jen dohady, mohl být zabit krátkým mečem nebo sekerou, kyjem i zemřít na kříži. Podle jedné legendy byl ukřižován jako Kristus a na kříži rozřezán pilou. Další legenda popisuje jeho zavraždění spolu s Judou Tadeášem kyjem. Jeho ostatky byly přeneseny do chrámu sv. Petra v Římě.
Svatý Juda Tadeáš byl posledním z dvanácti apoštolů Ježíše Krista. Narodil se v některém desetiletí po roce 10 a údajně zemřel spolu se svatým Šimonem Kananejským roku 107. Na rozdíl od ostatních apoštolů byl ženatý a měl děti. Když hlásal slovo Boží, opustil svůj majetek i rodinu.
Při Poslední večeři se zeptal Ježíše, proč se zjeví jim, ale ne světu. Je mu připisováno autorství jednoho z listů Nového zákona, „List Judův“, ve kterém varuje před falešnými a zbloudilými křesťany.
Judovi bylo v minulosti připsáno autorství jednoho z listů Nového Zákona, jež bývají nazývány „katolické“. To znamená, že není adresován určité místní církvi, ale širokému okruhu příjemců. Byl podle tradice napsán kolem roku 65. Protože někdy bývá zaměňován s Jidášem Iškariontským, který zradil Krista, lidé se k němu modlili až v krajním zoufalství jako k poslední naději. Zemřel ve Fénicii, podle jiných pramenů s Šimonem Kananejským v Persii. Proto se taky slaví jejich svátek jako společný a jako ten den, kdy se oba svou smrtí znovu narodili pro život věčný. Zobrazován bývá s kyjem, halapartnou nebo kopím. Ostatky byly také přeneseny do Říma, do chrámu sv. Petra.
Většina pranostik se týká chladného počasí, které je pro toto období již typické:
- Na Šimona a Judy – zima je všudy.
- Na Šimona a Judy leze kočka z půdy.
- Šimona a Judy – kožich sneste s půdy.
- Šimona a Judy vyhání hlídače z búdy.
Jiné pranostiky říkají, že nyní se dá již pást dobytek všude, protože žádnou škodu neudělá, vše má být sklizené a na poli už nemá být ani řepa nebo zelí: Od Šimona a Judy paste, pasáci, všady, ať je řepa nebo zelí, má být všechno poklizený. Letos se ukázala i pravdivost pranostiky o tom, že „říjen jedním koncem ještě hřeje a na druhém již mrazí“.
