Malé muzeum v Pelhřimově získalo nejstarší česky tištěnou bibli
Malé muzeum Bible ve Starém Pelhřimově přijalo do sbírek Bibli pražskou z roku 1488, nejstarší tisk kompletního biblického textu v jakémkoli slovanském jazyce.
Malé muzeum Bible ve Starém Pelhřimově přijalo do sbírek Bibli pražskou z roku 1488, nejstarší tisk kompletního biblického textu v jakémkoli slovanském jazyce.
V Plzni se bude na Velký pátek opět předčítat bible.
Obrové pak byli na zemi v těch dnech, ano i potom, když vcházeli synové Boží k dcerám lidským, ony rodily jim. To jsou ti mocní, kteříž zdávna byli, muži na slovo vzatí. Máte-li klasické vzdělání, jistě jste poznali kratičký biblický úryvek. Tento je z Bible Kralické, a i když její čeština je již trochu archaická, je to stále velmi zajímavé a přínosné čtení. Kovaní milovníci záhad jistě poznali, kam mířím.
Svůj svátek slaví společně, protože podle jedněch pramenů byli jako křesťanští kazatelé zabiti společně pohany kdesi v Persii. O jejich životě se nedochovaly žádné přesnější údaje, jen několik legend, navíc rozporuplných. Zajímavé jsou ale i tak. Vždyť pojednávají o přímých svědcích Ježíšových zázraků.
Ať už na anděly věříte, nebo ne, definice anděla strážného jasně říká, že jde o náboženský pojem, označující nadpřirozenou netělesnou bytost (anděla), která je určena jednotlivci k jeho ochraně. Odkud k nám ale slétl?
Stačí ho jen upřímně a z celého srdce poprosit o pomoc za tíživé situace, s níž si sami dál už nevíme rady, přináší i uzdravení a v poslední době je považován i za ochránce celé naší planety. Čili by mohl být i patronem ekologů. Jak k tomu všemu ale přišel?
Nahlédněme nejdříve do literatury. Do nějaké hodně rozšířené, v mnoha jazycích celého světa. Což takhle Bible? Jak říká klasik ve své písni, čtěme Bibli, tam to všechno je. I pohledí kněz na ránu, kteráž jest na kůži těla jeho. Jestliže chlupové na té ráně zbělají a ta rána bude li na pohledění hlubší, nežli jiná kůže těla jeho, rána malomocenství jest. Když tedy spatří jej kněz, za nečistého vyhlásí jej. Třetí kniha Mojžíšova, kapitola 13. verš 3.
Kniha může mít nejrůznější podobu. Hliněné nebo voskové tabulky. Svitky papyru. Těžké, papírové svazky, sevřené koženými vazbami, s ručně malovanými kresbami. Laciné a nekvalitní, s otlučenou sazbou textu. Zkrátka každý si pod tím slovem představí něco jiného. Dnešní studenti by se zřejmě divili, kdyby nalezli učebnice, přikované řetězy k těžkým dubovým lavicím. Byla to nutnost. Až do vynálezu knihtisku se knihy opisovaly a jejich cena často dosahovala astronomické výše.
Třicetileté panování na trůně madagaskarského království jí vyneslo spoustu nelichotivých přezdívek, jako například Krvavá Mary. Není se čemu divit, pro své odpůrce a nepřátele, především z řad křesťanů a křesťanských misionářů, vymýšlela ty nejšílenější tresty, které odrážely její sadismus a paranoidní vidění světa.
Chiliasmus, to byla vždy nepříjemná záležitost. Nejdříve se musíme podívat do slovníku, abychom si ujasnili, oč se jedná. Chytrá kniha nám poví, že je to odvozeno od řeckého slova chilioi, což znamená tisíc. Latinsky milénium. V přeneseném významu je to očekávání Božího příchodu, za tisíc let, tak to předpovídá biblické Zjevení Janovo. V Čechách už proběhlo dvakrát. Poprvé v době, kdy se Přemyslovci vzájemně kastrovali a vypichovali si oči, aby se udrželi na trůně. Všeobecná hrůza, obavy, očekávání naplnily celou společnost. Lidé si odpouštěli dluhy, rozdávali majetky, propouštěli vězně na svobodu. Čekali marně.
Betlémská hvězda se v podobě komety vznáší nad jesličkami a podtrhuje mimořádnost právě narozeného dítěte. Je tu jen jediný problém – ve skutečnosti v této podobě zřejmě nikdy neexistovala…