Tolik Bible kralická. Uznávám, že tahle čeština je již poněkud těžkopádná, ale jako zdroj informací je stále nezastupitelná. Kapitola, ze které jsem citoval, připomíná dermatologickou publikaci. Malomocenství se věnuje celá, nikoliv pouze uvedený verš. Malomocenství léčil i Kristus, což zjistíme na opačném konci knihy. Bylo považováno za boží trest. Co to vlastně bylo a bohužel, stále ještě je za nemoc, že se jí dostalo té neblahé cti stát se součástí nesmrtelného textu?
Původně řecké slovo „lepra“ označuje chorobu, při níž se loupe kůže, což je doslovný překlad. Vyskytovala se ještě daleko dříve, než Mojžíš se svým lidem opustil Egypt. Antropologické výzkumy mumií egyptských faraónů jsou toho důkazem. Jedná se o infekční onemocnění, způsobené bakterií Mycobacterium leprae, která napadá periferní nervy chladnějších částí těla, to znamená kůži a sliznici. Byla objevena až v roce 1869, norským mikrobiologem Gerhadem Hansenem, proto se malomocenství též nazývá Hansenova nemoc. Je rozšířena zejména v Latinské Americe, ve Střední Africe a Jihovýchodní Asii.
Do Evropy se onemocnění dostalo spolu s křižáckými výpravami, a dnes je jejím zdrojem v podstatné míře hlavně Španělsko a Rumunsko. Nemocní se soustřeďovali do tzv. leprosárií, například na řeckém ostrově Spinalogna. Funkční zařízení tohoto typu nalezneme také v Rumunsku, ve městě Tichilesti. Za minulého režimu byl problém malomocných v Rumunsku zametán pod koberec a osada hlídána vojáky. Pro svět neexistovala. Nyní již naštěstí tato osada koncentrační tábor nepřipomíná.
Malomocenství má několik forem. Většinou probíhá bez příznaků, a pokud se nejedná o extrémně nakažlivou formu, která lidské tělo dokáže znetvořit, nikdo to na nemocném nepozná. K léčbě se používají specifická antibiotika a léčba může trvat až jeden rok. V současné době se počet nemocných na planetě ustálil asi na čtvrt milionu a zatím neklesá, protože vyléčení lidé jsou nahrazováni novými případy nákazy.
Pokud jde o nakažlivost lepry, nakazit se může každý, kdo se dostane do kontaktu s nemocnou osobou, ať už v zahraničí nebo u nás, pokud by sem taková osoba přicestovala. I když se uvádí, že 95 % světové populace je proti lepře imunní, je možné, že ve skutečnosti je toto procento, např. u nás nižší, protože jsme již dlouho do kontaktu s touto chorobou nepřišli. To může být problém, i pokud jde o rozpoznání lepry. Kdo z našich lékařů ji třeba viděl na vlastní oči? Proto se jako obecné doporučení uvádí navštívit lékaře, pokud jste se např, pohybovali v oblasti s výskytem lepry a pozorujete na sobě výskyt neobvyklých skvrn. A pro úplnost ještě dodejme, že inkubační doba je 3 – 20 let, a že očkování proti této chorobě zatím neexistuje.
