Uplynulo půl století od chvíle, kdy se na pultech knihkupectví objevila kniha jistého švýcarského hoteliéra, jménem Erich von Däniken. Psal se rok 1969, a jeho kniha šla na dračku. Bylo to něco naprosto nového, byla to jakási vzpoura proti jediné pravdě, která bořila dogmata vědy. Vlastně je to paradox. Dříve věda bořila dogmata biblická, a nyní tomu bylo naopak. Není vůbec podstatné, jestli to, co pan spisovatel v Bibli našel, je pravda, kterou si podle ní vytvořil, či nikoliv. Lidem se zkrátka jeho kniha líbila, cítili v ní vzpouru proti neotřesitelným autoritám, ukrytým ve věžích ze slonoviny.
Padesát let je dlouhá doba, a protože z těch, kteří se tehdy tlačili u pultů, jsou babičky a dědečkové, myslím že vůbec nezaškodí si připomenout, oč v té knize vlastně jde.
Pan Erich von Däniken si tehdy vzal Bibli a začal v ní číst a pátrat. Po čem vlastně? Bible je plná alegorií, podobenství a náznaků. Je třeba číst i mezi řádky. Jako kdyby říkala, dávej pozor, všímej si toho, co ti chci říci.
Úhlů pohledu na tuto knihu knih je nepřeberné množství. Dänikenovo pátrání se ubíralo jediným směrem. Dokázat, že lidé starověku byli v průběhu staletí kontaktováni bytostmi z jiných světů. Synové Boží nemuseli mít jen křídla z andělského peří.
Zkáza Sodomy a Gomory. Spravedlivý Lot prosí anděla, aby mu dovolil odejít a ukrýt se v nedalekém městě. Pospěš si, ujdi tam, neboť nebudu moci učinit ničehož, dokud tam neodejdeš! Že by to s tou božskostí nebylo až tak žhavé? Anděl a má strach, že by mohl ublížit člověku?
A se záhadami tohoto druhu se roztrhne pytel. Zkáza Jericha. Enoch vzat Bohem do nebe. Eliáš byl odvezen do nebe ohnivým vozem, v rachotu a plamenech. Archa úmluvy, která zabíjí při neopatrném dotyku. Ezechiel, to je kapitola sama pro sebe. Člověk s minimálními technickými znalostmi a se stoprocentními schopnostmi pozorovacími.
Däniken nacházel nové a nové podivnosti a rozlehl se hlasitý křik. Jsou to všechno nesmysly. Pohrdání schopnostmi lidí v dávné době. Dehonestace náboženství. Vědecké fantasmagorie. Všechno se přeci dá vysvětlit. Čím více kritiky se sneslo na jeho hlavu, tím více byly jeho knihy prodávány. Příchuť zakázaného, příchuť něčeho, co se mocným nehodí do krámu, lhostejno jestli politikům, nebo vědcům.
Pokud někdy narazíte, třeba i v antikvariátu, na tuto knihu, nelitujte a kupte si ji. Nemusíte jí věřit, úplně bude stačit, když se nad jejím obsahem zamyslíte bez předsudků.
