Antropocentrismus byl brzdou podobného zkoumání i uvažování ještě ve dvacátém století. Nejdříve byla středem světa Země, potom sluneční soustava, potom naše Galaxie. Pokaždé v tomto uvažování hrál člověk nejdůležitější roli a cítil se být podoben bohům, jak by řekl pan Däniken. Opak byl pravdou, tak jak je to vždy, v podobných případech.
Odmysleme si nyní význam Slunce pro lidstvo a řekněme si, jaký má význam ve vesmíru. Nic moc to není. Tuctová žlutá hvězda, nenápadný trpaslík na hlavní posloupnosti. Na periferii Mléčné dráhy. Význam člověka ve vesmíru rázem poklesne o několik řádů. Máme šanci někoho najít? Má někdo šanci nás najít? Není to tak beznadějné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Odmysleme si nyní bytosti a nestvůry ze sci fi románů. Měli by nás zajímat tvorové podobni nám, lidem. Třeba se šesti prsty a modrou kůží, ale to už je podružné. Vědí o nás? Kdo ví. Už přes sto let hraje v našich domácnostech rádio, a více než půl století televize. Toto vysílání se pochopitelně šíří i do prostoru. Jen nějakých sto světelných let. Nedaleko, skoro za rohem, v porovnání s rozměry Galaxie.
Jednoho večera nějaký cizí astronom zamíří k té žluté hvězdičce svoje přístroje. Ke svému úžasu zachytí tajemné radiové signály ze zdroje, který leží nedaleko této hvězdy. Signály pulzují, není divu, vysílače na Zemi nejsou rozloženy rovnoměrně. Tak to je opravdu zajímavé, řekne si, tak silný zdroj a neviditelný, to by mohla být planeta. Zdá se vám to nemožné? Fantastické? To nechám na vás. Náhoda pomáhá připraveným. V kouli vesmírného prostoru je do vzdálenosti pěti parseků (přibližně 16 světelných let) od Slunce, více než šedesát hvězd. V naprosté většině velmi starých, většina z nich jsou červení trpaslíci. Naše šance se rozhodně nerovnají nule. Proč tedy nevysílají? Třeba už jejich civilizace dávno zanikla. Nebo nemají zájem. Nebo ještě neumějí vysílat. Primitivní civilizace? Ani my jsme to na začátku minulého století neuměli. V každém případě toto hledání rozhodně není ani ztráta času, ani vyhozené peníze. Pokládám to za naprosto samozřejmé a nutné.
V roce 1972 byla vypuštěna sonda Pioneer 10. Nese mimo přístrojů i zlatou destičku se symboly, které by měl průměrně vzdělaný mimozemšťan rozluštit. O pět let později následovaly dvě sondy Voyager. Zde už jsou trošku sofistikovanější zprávy. Včetně pozdravů v mnoha řečech světa. I v češtině, mimochodem. Obě sondy jsou už na cestě čtyřicet dva let a je s nimi stále udržováno spojení. Technika kráčí vpřed mílovými kroky. Pokud ji nepoužijeme proti sobě, je velmi pravděpodobné, že si s někým, přes ty děsivé propasti prostoru podáme ruce.
