Setkání s panovnicí na chlapce silně zapůsobilo a podle některých údajů snad předznamenalo jeho pozdější konverzi ke katolicismu. Roku 1557 Edmund získal stipendium a nastoupil na studium ve St. John’s College v Oxfordu. Roku 1560 získal bakalářský titul a roku 1564 byl promován magistrem filozofie. Při této příležitosti odpřisáhl věrnost královně Alžbětě a anglikánské církvi, brzy nato se stal v této církvi diákonem. Po ukončení studia filozofie, teologie a historie působil dále na oxfordské univerzitě jako přednášející.
Nebyl si vědom toho, že svojí přísahou královně se zpronevěřuje katolické víře a že od takové přísahy je jen malý krok k bludům. I když se studiem Písma svatého přesvědčil, že katolická církev je ta pravá, přece jen ho ctižádost vedla k tomu, že se na jáhna nechal posvětit od odpadlého jáhna. Doufal, že tak se dostane do přízně královny Alžběty a dosáhne vysokých hodností. Brzy potom dostal od svého přítele, doktora Martina, list, v němž ho přítel zapřísahal, aby se vzpamatoval. Edmund si uvědomil, kam ho dovedla jeho ctižádost, a před svědky učinil katolické vyznání víry, a slíbil, že za svůj prohřešek bude po celý život činit pokání.
Poté vstoupil k jezuitům, tedy do Tovaryšstva Ježíšova, a působil v Praze a Brně. Naučil se česky a kázal také v chrámu sv. Víta. Když v Římě došlo k rozhodnutí, že do anglikánské Anglie je potřeba poslat katolické misionáře. Mezi nimi byl i Edmund, který se do Anglie dostal v přestrojení za kupce. Kdyby bylo jeho přestrojení odhaleno, hrozilo mu zatčení. V Londýně Edmund přebýval v domě horlivého katolíka Jiřího Gilberta a měl pořád co dělat – sloužil mše svaté, zpovídal věřící, kázal a vyučoval ty, kteří se vraceli do lůna katolické církve.
V roce 1581 byl Edmundův úkryt prozrazen, Edmund byl zatčen a předveden před královnu Alžbětu, kterou sice uznával za anglickou královnu, ale ne za hlavu anglikánské církve. Alžběta mu slibovala svobodu a vysoké církevní i světské hodnoty, pokud ji za hlavu anglikánské církve uzná. Edmund však vše odmítl, následovalo mučení, a nakonec byl spolu s dalšími třinácti provinilci odsouzen k smrti.
Když byli 1.prosince 1581 odsouzení vezeni na kárách na popraviště, chtěl Edmund promluvit k lidu, ale kat ho přerušil. Řekl mu, aby se raději přiznal k velezradě. Mučedník řekl: „Je-li velezradou být katolíkem, knězem a jezuitou, pak ovšem přiznávám, že jsem zrádcem. V katolické víře jsem žil, v ní chci i zemřít. Nikdy jsem se nedopustil žádného zločinu proti královně a proti vlasti. Bůh je mi svědkem. A všem, kdo mě vydali na smrt, odpouštím ze srdce.“
Potom poprosil přítomné katolíky, aby se modlili „Věřím v Boha“ (Credo), zatímco ho bude kat věšet na šibenici, a tak se také stalo. V kanonizačních aktech je u této události zaznamenáno, jak mnozí lidé, kteří přihlíželi Edmundově popravě, později přestoupili na katolickou víru. V římskokatolické církvi je uctíván jako světec a mučedník, roku 1886 jej papež Lev XIII. blahořečil a roku 1970 papež Pavel VI. svatořečil.
