Italský mnich a generální vikář řádu sv. Františka svatý Jan Kapistrán (též Kapistránský, 24. června 1386 – 23. října 1456) proti kacířům a nevěřícím bojoval nejen obrazně ve svých kázáních, ale dokonce proti nim táhl i do skutečné bitvy.
Další důkaz toho, že v Rusku je, či snad spíše bylo, možné opravdu cokoliv. Tento příběh se odehrál koncem 16. století, dnes by k němu pochopitelně dojít nemohlo. Tehdy však nejenže neexistovala analýza DNA, ale ani daktyloskopie a ani fotografie. A uvěřit v nového, lepšího cara bylo tak snadné…
Tradice uctívání sv. Havla pochází ze 7. století n. l., kdy do Evropy putovali věrozvěstové z Britských ostrovů v rámci tzv. iroskotských misií. Jako světec, jehož svátek připadá na pokročilý podzim, uděluje před zimou dobré rady zejména zemědělcům.
Krásný a povzbudivý příklad toho, že i z toho nejbídnějšího postavení se člověk může povznést k tomu nejvyššímu, pokud neztrácí víru.
Jeho osud je odrazem ranně feudálních bojů o vládu v zemi, v Anglii stejně jako u nás, kdy se ten, kdo usiloval o trůn, neštítil ani vraždy. Svátek sv. Eduarda připadá na 13. října a pokud je náhodou venku pěkně, tak jen výjimečně, náhodou a v rozporu s příslušnou pranostikou.
A také založil nejvýznamnější francouzské opatství, známé a legendární St. Denis. Proč pomáhá proti psímu kousnutí, se už neví. S migrénou však zcela jasně souvisí to, jak byl popraven, a jaký zázrak potom vykonal.
Stačí ho jen upřímně a z celého srdce poprosit o pomoc za tíživé situace, s níž si sami dál už nevíme rady, přináší i uzdravení a v poslední době je považován i za ochránce celé naší planety. Čili by mohl být i patronem ekologů. Jak k tomu všemu ale přišel?
Alespoň to o nich tvrdí legenda, která vypráví, jak jistému muži museli amputovat nohu a tu pak nahradili nohou jistého Maura. Pacient se pak nestačil divit, že má jednu nohu bílou a druhou černou. Ale co na tom, když mu jinak sloužila stejně dobře jako by bylo jeho vlastní.
Tohoto mučedníka většina národa zná z filmu Slunce, seno a pár facek z krátké filmové vsuvky Utrpení svatého Šebestiána. Jde přitom jen o jedno z mnoha zpodobnění výtvarně vděčného námětu. Jak to tedy bylo?
