Šebestián se narodil ve 3. století, pocházel ze šlechtické rodiny a mládí prožil v Miláně. Stal se křesťanem a chtěl pomáhat i dalším souvěrcům v době jejich pronásledování za císařů Diokleciána (vládl v letech 284 až 305) a Maximiana (vládl v letech 285 až 305). Rozhodl se proto vstoupit do římského vojska, protože předpokládal, že tam bude moci vskrytu pomáhat pronásledovaným křesťanům a posilovat je v jejich víře. Aby nevzbudil podezření, plnil rozkazy tak svědomitě, že si ho všiml císař Dioklecián, a povýšil ho na důstojníka pretoriánské gardy.
V té době byli pro víru zajati a vězněni dva bratři, Marek a Marcelián, a dostali lhůtu třiceti dnů na to, aby se navrátili zpět k pohanským bohům, jinak že budou popraveni. Přišli za nimi rodiče a jejich ženy s dětmi, aby je odvrátili od křesťanství a zachránili je tak od jisté smrti. Rodiče poukazovali na to, že až zemřou, tak je synové pochovají, ale teď tomu bude naopak. Ženy plakaly a bědovaly, co bude s nimi a s dětmi, až je opustí.
Když už bratři začali uznávat argumenty svých nejbližších a jejich víra v jednoho Boha slábla, přišel za nimi do vězení Šebestián a posílil je v jejich těžkém duševním zápase. Rodičům a jejich ženám řekl, aby je nepřemlouvali a nechtěli, aby si bratři vážili více pozemského života než života věčného, protože krátkým utrpením na zemi lze získat radost věčnou na nebesích. Bratři tak zůstali pevni ve víře až do konce a byli proto popraveni.
Šebestián však měl kolem sebe i nepřátele. Zřejmě nějaký odpadlík od křesťanské víry nahlásil císaři, že důstojník jeho osobní gardy je nejen křesťan, ale že se mu dokonce již podařilo mnohé vysoko postavené hodnostáře obrátit na Kristovu víru. Dioklecián si Šebestiána zavolal a pln vzteku mu vyčetl, jak nevděčně se zachoval a že jednal proti bohům a proti své vlasti. Na to mu Šebestián odpověděl, že se modlí za jeho blaho k pravému Bohu, ne k němým modlám, které nemají žádnou moc.
Za tak smělou a vlastizrádnou řeč nechal císař Šebestiána přivázat ke sloupu a lučištníci se do něho strefovali jako do terče tak dlouho, až omdlel. Domnívali se, že je mrtvý, tak odešli. Pod rouškou noci přišla svatá Irena, tehdy již vdova, s dalšími křesťany, aby tělo mučedníka pohřbili. Poznala, že Šebestián ještě dýchá, vzala ho k sobě a ošetřovala, až se uzdravil. Křesťané mu radili, aby uprchl. Ale Šebestián už od té doby, co se stal křesťanem, nepociťoval strach před jakýmkoli nebezpečím, a zvláště ne, pokud se jednalo o jeho víru.
Uzdravený Šebestián se vypravil do paláce a předstoupil před císaře. Zeptal se ho, proč pronásleduje nevinné křesťany, kteří se ničím neprovinili, naopak jsou věrni říši a modlí se k věčnému Bohu za něj a za vlast. Císař se lekl a blesklo mu hlavou, že vidí, jak tvrdí křesťané, zmrtvýchvstání Šebestiána. Ptal se ho, zda je to skutečně on. Na to dostal odpověď, že je to Šebestián, kterého Bůh zázračně vysvobodil ze smrti a uzdravil. Teď císař viděl na vlastní oči, jak mocný je křesťanský Bůh.
Když se císař vzpamatoval, rozhorlil se a rozkázal, aby Šebestián byl ubit kyji a jeho tělo vhozeno do městské stoky. Tentokrát už se žádný zázrak nekonal a Šebestián byl skutečně 20. ledna 288 nebo okolo roku 300 zabit. Křesťané jeho tělo vylovili a odnesli pohřbít do katakomb na Via Appia, kde dnes stojí trojlodní bazilika sv. Šebestiána.
Svátek sv. Šebestiána připadl na již existující svátek sv. Fabiána papeže, který byl sťat při prvním systematickém pronásledování křesťanů 20. ledna 250 za císaře Decia. Každý římský občan musel tehdy před pětičlennou komisí oficiálně obětovat římským bohům, aby tak dokázal, že není křesťan. Pokud tak učinil, dostal příslušné potvrzení zvané „libellus“. Papež Fabián to pochopitelně odmítl, i když věděl, že riskuje život. Od 11. století jsou 20. ledna uctívání oba tito mučedníci.
Sv. Šebestián se také často objevuje na barokních morových sloupech spolu se sv. Rochem, Karlem Boromejským a Františkem Xaverským jako pomocník proti moru, a to proto, že když na Řím udeřila roku 680 morová rána, nesli ostatky sv. Šebestiána městem a hle – epidemie moru náhle ustala.
Pranostiky týkající se 20. ledna vyznívají poněkud rozporuplně. Zvěstují jak pokračování kruté zimy, tak zároveň předzvěst jara. Faktem je, že ochlazení, tzv. fabiánská zima, přichází s pravděpodobností až 65 %. Pokud se nedostaví, tak naopak se ve stromech probouzí míza, což pro zahrádkáře znamená konec zimního prořezávání stromů. Svou logiku má i předpověď pozvolného uzdravování z nemoci v době, kdy je již organismus vyčerpaný zimou.
- Jestli se na svatého Fabiána a Šebestiána někdo rozestůně, ne tak brzo a ne tak snadno ku zdraví přijde.
- Když přichází Fabián se Šebestiánem, je možno ve stromech zaslechnout novou mízu.
- Na Fabiána a Šebestiána přichází pravá zima.
- Na svatého Fabiána a Šebestiána stromům opět míza dána.
- Na svatého Šebestiána se musí někdo utopit, nebo zmrznout.
- Nezmrzne-li cikán do Fabiána a Šebestiána, potom už nezmrzne.
- O svatém Fabiánu a Šebestiánu zalézá zima za nehty i otužilému cikánu.
- Stromy se mají prořezat jen do svatého Fabiána a Šebestiána.
Výskyt jména Šebestián
Jméno Šebestián má 27 lidí, věkový průměr je 26 let. Vyskytuje se od 40. let ojediněle, v roce 2011 čtyřikrát. Jméno Sebastián má 1814 lidí, průměrný věk je 8 let. Do roku 1988 se vyskytovalo ojediněle, pak následuje vzestup a nejvíce se objevuje v roce 2014. Nejznámějším Sebastiánem je chlapec z velmi divácky úspěšného televizního seriálu „Bella a Sebastián“ (1965), o jeho přátelství s fenkou Bellou z horské vesnice ve francouzských Alpách. Bella je typickým představitelem pastevecké rasy pyrenejský horský pes, jejíž příslušníci dosahují výšky v kohoutku až 80 cm. Plemenným znakem této rasy jsou paspárky, mají tedy na nohách šest prstů, což těmto psům usnadňuje pohyb v horském terénu a pomáhá v případném boji s vlky a medvědy.
Nesmíme ale zapomenout na obrozeneckého básníka Šebestiána Hněvkovského (1770-1847), kterého v seriálu F. L. Věk (1970) ztvárnil Jan Tříska.
Jméno Sebastian se někdy zkracuje do podoby Bastien, jak se jmenoval hlavní hrdina filmu Nekonečný příběh (1984). Pro úplnost ještě dodejme, že film Umučení sv. Šebestiána si do svého filmu Slunce, seno a pár facek musel natočit Zdeněk Troška sám. Natáčelo se v kapli Povýšení sv. Kříže v Česticích a mučedníka ztvárnil patrně Martin France. V témže filmu je pak ještě jedna krátkometrážní vsuvka, a to opoustevníkovi sv. Antonínovi.
