Mládí
Narodil se kolem r. 230 v Thébách v Horním Egyptě dosti bohatým rodičům, kteří mu mohli dopřát solidní vzdělání. Když zemřeli, bylo mu pouhých 15 let. Zdědil po nich značný majetek, po kterém však toužil jeho švagr.
Vhodná příležitost nastala, když se stal císařem Décius (vládl 249 až 251) a začalo pronásledování křesťanů. Závistivý a nepřející švagr tedy udal Pavla, že je křesťan, aby tak získal jeho majetek. Udání kvůli čemukoliv, které znamená majetkovou újmu, vězení či smrt toho udaného, se táhne dějinami všech národů a pramení ze závisti. Tu katolická nauka řadí mezi sedm hlavních hříchů. Opakem je přejícnost. Pavel měl to štěstím, že se mu podařilo včas utéct, neboť jej varovala vlastní krev, jeho sestra.
Život poustevníka
Pavel utekl na poušť a začal žít poustevnickým životem. Protože byl skutečný věřící, a to nejen slovy, ale i skutky, žil podle přikázání Nového zákona. „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď bude totiž jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude toho jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ (Mt 6, 24) Po dlouhém bloudění nalezl Pavel kryté zákoutí, obehnané skalami, kde rostla obrovská palma a blízko vyvěral pramen čerstvé vody. Tam pak žil v odříkání mnoho desítek let a po celou tu dobu nikoho jiného neviděl ani neslyšel. Lze z toho dovodit, že po většinu času byl pouze o vodě a z potravin měl k dispozici jenom to, co mu poskytla okolní příroda. Pokud by onou palmou byla samičí rostlina palmy datlové rodící vysokoenergetické datle, pak měl Pavel přísun potravy, byť jednotvárné, zajištěn. Podle legendy se o jeho obživu starali havrani, kteří poustevníkovi nosili v zobáku chléb. Listí palmy poustevníkovi potom sloužilo k výrobě oděvu.
Návštěva poustevníka Antonína
Jednou spatřil, že se k němu chce dostat nějaký starý muž, cizinec. Zprvu ho nechtěl přijmout. Když se dozvěděl, že je to poustevník Antonín, tehdy devadesátiletý, dovolil mu vstoupit. Oba se posadili a rozmlouvali. Pavel se vyptával, jak to teď chodí ve světě, jestli jsou ještě křesťané pronásledováni nebo který císař vládne.
Předtucha smrti
Když se Pavel dozvěděl všechny podstatné události, Antonín se chystal k odchodu. Pavel ho požádal, aby pochoval jeho tělo, neboť se blíží hodina jeho smrti. Bylo mu tehdy, tj. v roce asi 342, již přes sto let, z toho devadesát jich prožil na poušti. Pavel řekl Antonínovi, aby šel do svého domova, vzal plášť, který mu daroval Atanáš, významný křesťanský učenec a tehdy hlava egyptských křesťanů, a do něj zabalil jeho tělo a pohřbil ho. Svatý Antonín později vstoupil do legend v souvislosti s bojem proti ďáblovým pokoušením (blíže nespecifikovanými).
Antonín se vrátil domů, vzal plášť a vrátil se, ale Pavla již nezastihl živého. Litoval, že ho poznal tak pozdě, aby ho zase tak brzo ztratil. Zabalil Pavlovo tělo do pláště a pochoval. Na památku si vzal jeho poustevnické roucho, vyrobené z palmového listí, které pak nosíval o největších svátcích, které byly dvakrát do roka. V takovém rouchu z palmového listí je také sv. Pavel Thébský tradičně zobrazován, případně jej ještě doprovází havran s chlebem v zobáku.
