Vypráví se o ní tato legenda. Když musel Siegfried, vévoda brabantský, kolem roku 730 odejít do války proti Saracénům (středověký název pro Turky či Araby, především však pro muslimy, kterým se tehdy říkalo mohamedáni), svěřil svoji krásnou manželku Jenovéfu do ochrany svému správci Golonovi (jinde uváděno Goton). Byla tehdy těhotná, což však její manžel netušil. Správce začal dělat přitažlivé ženě nestoudné návrhy.
Počítal s tím, že Siegfried na válečném tažení onemocní a zemře, nebo bude zabit v boji. Pokud by se mu podařilo donutit Jenovéfu nějakým způsobem ke sňatku s ním, snadno by tím získal hrad, panství a případně i titul. Ale vévodkyně statečně odolávala jeho nátlaku. Rozhodl se tedy, že padělá list, ve kterém bude oznámena vévodova smrt. Ale přepočítal se. Statečná žena se ani po tomto sdělení nepodvolila.
Siegfried se však vrátil domů živ a zdravý. Na jeho ženě však bylo vidět pokročilé těhotenství. Toho využil správce a z pomstychtivosti ji obvinil z cizoložství. Svojí řečí ji tak zostudil, že vévoda souhlasil s trestem smrti.
Sluhovi, který měl vykonat rozsudek, se však ctnostné paní zželelo, neboť znal poměry na dvoře a věřil, že je nevinná. Odjel s ní sice do lesa, ale nechal ji žít. Šest dlouhých let se Jenovéfa ukrývala v Ardenském lese. Živila se kořínky a jahodami. Vychovávala svého syna, který se jí narodil v lese a byl odchován mlékem laně.
Siegfried se jednou vypravil na lov a pronásledoval právě tuto laň, která ho zavedla až k jeskyni, kde se jeho žena se synem skrývala. Přesvědčil se o její nevině a radostně se vrátili všichni tři na hrad. Správce nechal pro jeho věrolomnost popravit. Na tom místě., kde Jenovéfa strávila šest let ve vyhnanství, Siegfried dal vystavět kapli.
Tento příběh se poprvé objevil ve 14. století a po jeho vydání tiskem v 17. století se stal velmi populární mezi prostým lidem. V Čechách byl vytištěn roku 1752. Některé motivy, zvláště zavedení do lesa, připomínají pohádku o Sněhurce, jiné, třeba o lani dávající mléko, legendu o poustevníkovi sv. Jiljím. Není na tom nic divného. Dříve bylo zvykem, že pěkný motiv, jako tento, putoval z příběhu do příběhu, přitom hranice mezi pohádkou, legendou nebo pověstí nebyly tak ostré jako dnes.
Výskyt jména Siegfried
Jméno Siegfried nosí 70 mužů a věkový průměr je 67 let. Nejvíce se vyskytovalo u občanů německé menšiny mezi lety 1938 až 1945 v oblasti Sokolova (dříve Falknov nad Ohří, německy Falkenau an der Eger) v tzv. Sudetech.
Pranostiky
- Je-li na ochtáb svatého Jana krásně, přijdou bouře časně.
Dříve se slavil „ochtáb“ (oktáva), osmý den po svátku svatého. V tomto případě to byl Jan Evangelista, který má podle církve svátek 27. prosince. Podle dlouhodobých pozorování by 3. ledna s pravděpodobností 60 % měla skončit novoroční zima. Letos ale toto období spadá do těch 40 % případů, kdy bylo na Nový rok tepleji.
- Je-li po 3. lednu počasí krásné, přijdou na jaře bouře časné.
- Je-li třetí den ledna jasný, časné bouřky.
Obě pranostiky předpovídají, že bude-li tento anebo některý další den po 3. lednu krásné počasí, dají se na jaře či ještě dříve očekávat bouřky.
I my můžeme vidět jeskyni jménem Jenovefa
Nemusíme kvůli tomu jezdit do Nizozemí, kde se dříve nacházelo Brabantské vévodství. Stačí zajet do Českého ráje. Tam na Hruboskalsku je uměle vytvořená jeskyně ve skalním trojvěží Jenovefy, Julie a Velikonoční věži ve Skaláku. Vznikla někdy v minulých stoletích rozšířením a upravením skalní průrvy. V 19. století se jednou na kmeni stromu pod jeskyní objevil obrázek sv. Jenovefy. Jméno se ujalo jak pro jeskyni, tak i pro pískovcovou věž, ve které se nachází.
