Docházelo k ní, když se tento františkánský mnich ocitl v náboženském vytržení, a to se vzhledem ke zbožnému způsobu jeho života stávalo denně. Brzy za ním putovaly zástupy věřících. Ovšem začala se o něj také zajímat inkvizice…
Vlastním jménem se svatý Josef Kopertinský jmenoval Josef Maria Desa a jeho narození provázely poměrně dramatické okolnosti. Jeho otec Felice Desa měl dobrotivé srdce a jednou podepsal nepříliš dobrým přátelům v nouzi směnku a přivolal tak na svou rodinu nouzi a bídu. Biřicové na něm začali dluh bezohledně vymáhat, proto utekl z vesnice a ukrýval se. Doma zůstala jen jeho žena, budoucí Josefova matka, ve vysokém stupni těhotenství. Před biřici se schovala ve stáji a tam 17. června 1603 porodila chlapce, ještě téhož dne pokřtěného jménem Josef Maria.
V dětství mu na těle vyrazil otevřený hnisající otok a vyrážka. Kvůli nesnesitelnému zápachu se ho děti stranily, takže trávil dětství sám a v modlitbách. Jeden poustevník se snažil zbavit Josefa jeho trápení, ale operace se nezdařila. Matka, protože láska mateřská je nezměrná, posadila syna na oslíka a odvezla ho do poutního kostela Milosrdné Panny Marie ve vesnici Balatone. Po skončení obřadu pomazala Josefa olejem z posvěcené lampičky a stal se zázrak. Josef se na místě uzdravil a byl dokonce i schopen dojít domů už sám.
V šestnácti letech se začal učit obuvníkem, ale po nějaké době bylo jasné, že se na řemeslo nehodí. Snad to bylo tím, že se nedovedl plně soustředit na práci. Zdálo se, že nejlepším řešením pro něj bude klášterní život. V roce 1620 byl tedy přijat ke kapucínům, ale nezvládl ani roční noviciát, opět pro nesoustředěnost. Byl tedy přeřazen k pomocným pracím na zahradě a v kuchyni. Ale tak moc se chtěl stát knězem, že se po večerech sám učil, a protože choval ve svém srdci horoucí lásku k Bohu, dařilo se mu a prokázal potom takové vědomosti, že mohl být 28. března 1628 opravdu na kněze vysvěcen.
Josef potom začal trávit dlouhé hodiny v modlitbách a rozjímání, občas se z něho nevědomky vydral úzkostný výkřik. Později se dostával až do stavu vytržení – extáze. Poprvé se u něj projevila v kapličce v Kopretinu. Vrátil se do reálného světa, až když představený pronesl slovo „poslušnost“. A děly se mu opravdu divné věci. Když kráčel v čele procesí ke cti sv. Františka, před příchodem do kostela se náhle vznesl do vzduchu až do výše kazatelny a zůstal tam nehybně viset všem na očích. Slyšel přitom hlas, který mu zvěstoval, aby se oprostil od všeho světského a zasvětil se chudobě. Josef potom opustil svůj pokojík a začal přebývat v malé cele bez lůžka.
Spal na zemi, jen na přikrývce, živil se pouze ovocem, zeleninou, boby a ořechy. Trávil čas v modlitbách a nevyhýbal se žádné práci v klášteře. Extáze se u něj začaly objevovat čím dále tím častěji a začal být znám jako „létající světec“ a mystik. Stačilo, aby ho napadla nějaká duchovní myšlenka či pouze vyslovení jména Ježíše či Marie, znehybněl a extáze trvala tak dlouho, dokud ho nadpřirozená síla neopustila nebo mu představený nenařídil svatou poslušnost. Levitace neboli vznášení se opakovalo s pravidelnou přesností každý den.
Tyto nadpřirozené úkazy pochopitelně přitahovaly davy lidí a poutní kostel Panny Marie Grotellské navštěvovali mnozí poutníci. To ovšem vzbuzovalo velkou pozornost, a když Svaté oficium, čili inkvizice, dostala anonymní dopis popisující tyto události, musel Josef předstoupit před její tribunál. Protože létání neboli levitace bylo spojováno s čarodějnictvím, byl Josef na příkaz inkvizice přemístěn do přísnějšího klášterního společenství, nejprve do Assisi (1639 – 1653), poté krátce do Pietrarubbia a nakonec do Fossombrone , kde žil s kapucínskými bratry a pod jejich dohledem (1653 – 57). Nakonec, 9. července 1657, se měl Josef dovoleno vrátit ke konvenční komunitě a byl poslán do Osima, kde po šesti letech, 18. září 1663, zemřel.
Nikdo určitě nemohl nikdy Josefovi vyčítat nedostatek zbožnosti. Po celý život praktikoval těžký asketismus, zřekl se světských zájmů, aby mohl dosáhnout pokroku v duchovním životě. Obvykle jedl tuhé jídlo jen dvakrát týdně a do jídel si přidával hořké prášky. Takto prožil 35 let svého života. Blahoslaven byl v roce 1753 a kanonizován v roce 1767.
A samozřejmě je možné se k němu modlit, vzhledem k jeho schopnosti levitace jako k patronovi pilotů, letců, cestujících letadlem, kosmonautů, parašutistů a také špatných studentů a studentů skládajících zkoušku. V případě studentů ale nejspíš ne proto, aby od zkoušky vyletěli, ale protože tento svatý vynikal horlivostí v učení.
