Marie de León Bello y Delgado, zvaná také Služebnice Boží, se narodila na největším ze sedmi Kanárských ostrovů Tenerife do chudé rodiny. Její předkové patřili ke Guančům, původním obyvatelům Kanárských ostrovů. Byla nejmladší, měla ještě dvě sestry a bratra. Od útlého věku měla mystický vztah k obrazu Ježíše-dítěte, který byl v kostele sv. Petra v jejím rodném městě El Sauzal. Když se před ním modlila, utvrzovala se zároveň v přesvědčení, že jednou vstoupí do kláštera. Když jí zemřel otec, rodina se propadla do ještě větší bídy. Po čase se naskytla možnost, že by ji adoptovali ke svému dítěti španělští manželé, žijící na Tenerife. Mariina nemocná matka s tím souhlasila. Za dva roky se tito manželé rozhodli odstěhovat do Španělska a vzít Marii s sebou. Nedošlo k tomu, protože její matka zemřela a Marie se ujal matčin dobrý přítel z La Orotava.
Jednou za ní, už dospívající, přišly dvě prosté ženy s údajným dopisem od matčiny tety Cataliny, že se on a její manžel chtějí postarat o ni a že ji doprovodí k nim na farmu. Maria s nimi tedy šla a ty ženy ji vzaly zpět do města, kde se k ní v jedné zapadlé uličce náhle zezadu přiblížil nějaký muž. Maria si uvědomila, že je to únos. Podařilo se jí utéct a nakonec přece jen doputovat k tetě a ke strýci na farmu, kteří se ji skutečně ujali.
Maria se postupně starala o celé hospodářství, nevyhýbala se ani těžké a nejhorší práci. Pracovala od úsvitu do večera, aniž by na ní bylo vidět, že je unavená. Její duchovní zaměření se projevilo i tím, že si oblíbila samotu. Žila v pokání, prostě se oblékala a spala na podlaze. Hospodářství začalo prosperovat a tak strýc dospěl k rozhodnutí, že Marii odkáže farmu. V tom smyslu také roku 1665 napsal svou poslední vůli.
Marie z toho byla rozpolcená. Cítila potřebu zaslíbit se Bohu, žít v úplné chudobě a vykonávat tu nejpotřebnější práci. Vlastnit majetek se s tím neslučovalo. Po dlouhém rozvažování a se souhlasem strýce a tety vstoupila v únoru 1668 do dominikánského kláštera sv. Kateřiny ze Sieny ve městě San Cristóbal de La Laguna, kde žila až do smrti. Během jejího pobytu se událo mnoho zázraků:
Její medailon s obrázkem Panny Marie, který se jí rozbil na několik kousků, se po několika dnech opět zcelil.
Levitace – Některé jeptišky ji viděly vznášet se ve vzduchu.
Extáze – Stejně jako jiní mystici i Marie prožívala extáze, přičemž z jejího obličeje vycházela záře. Zažila ji několikrát za život a cítila přítomnost Boha, když umírala.
Hypertemie – Jsou zaznamenány zprávy o tom, že někdy se jí zvýšila teplota a vyzařovala teplo, zvláště pak při přijímání svátosti oltářní.
Bilokace – Schopnost být současně na dvou místech je doložena v souvislosti s mnoha svatými. Marii pojilo hluboké přátelství s korzárem Amarem Rodriguezem Felipem (1678-1747), s jehož sestrou Marií sdílela společnou celu. Amaro věřil, že Marie vykonala velký zázrak. Vyprávěl, že byl na Kubě napaden nějakým mužem. V okamžiku, kdy ho útočník bodl dýkou, objevila se postava Marie, orodovala za něj a tak ho zachránila.
Jasnovidnost – Marie předpověděla svůj únos, velkou povodeň a erupci místní sopky Pico del Teide, k níž došlo roku 1709.
Psychokineze – Měla schopnost hýbat či posouvat věci pouze silou vůle.
Stigmata – Po smrti se objevila na Mariině boku rána, takovou jakou měl Kristus po bodnutí kopí.
Maria zemřela 15. února 1731 v klášteře, kde žila 63 let, aniž by opustila jeho zdi. Před smrtí upadla do stavu hluboké extáze a zorničky v jejích očích jasně zářily déle než 24 hodin. Za tři roky bylo její tělo exhumováno.
Vyzvedli ho neporušené, nerozložené a ohebné. Jazyk měla růžový. Její exhumaci byl přítomen i korzár Amaro a když ten zázrak viděl, věnoval mystičce k uložení jejích ostatků skleněnou rakev. V té je také její tělo v klášteře sv. Kateřiny ze Sieny každý rok, 15. února a následující neděli, veřejně vystaveno a těší se vždy velkému zájmu poutníků a jejích uctívačů.
Formální jednání o Mariině blahořečení začalo již v 19. století, ale brzy bylo zastaveno. Její případ byl znovu otevřen v roce 1992 za Jana Pavla II. a dosud není dořešen. Její uctívači jsou tímto zdlouhavým projednáváním rozčarováni, zvláště když existuje spis, který uvádí seznam celkem 1251 zázraků, které jsou jí připisovány. Dočká se Maria de León Bello y Delgado blahořečení a možná i svatořečení?
