Znovu objevená rotunda
Rotunda svatého Václava je bývalá románská rotunda, jejíž pozůstatky se nacházejí pod severozápadním rohem bývalého jezuitského profesního domu na Malostranském náměstí.
Svatyně vznikla podle legendy na místě, kde se zastavil povoz s mrtvým tělem knížete Václava a víc se s ním nemohlo hnout, i když připřáhli několik volů.
„I sbíhal se lid k vozu a spatřiv, že vezou tělo sv. Václava, svolal duchovní, z nichž jeden pak pravil, že svatý Václav nikdy nevinného trpěti v žaláři nenechal, pročež že v (obecní) šatlavě zajisté někdo nevinný seděti musí. I byla dána vězňům svoboda, a v tom také jednomu z nich, který byl nevinně odsouzen, železa s rukou i s nohou sama od sebe spadla a vůz se již bez těžkosti dále pohybovati počal. Dva pak z vězňů, kteří ještě pohané byli, dali se hned na to pokřtíti.“
Tolik vyprávěl k celé události spisovatel Josef Svátek ve svých Pražských pověstech a legendách (1883). „Okovy, které byly onomu nevinně odsouzenému tak zázračně spadly, byly za dlouhý čas v úctě chovány a dodnes ukazují v kapli svaté Kateřiny na Karlštejně na zdi visící část jejich, která se až na naše dny uchovala.“
Ve středověku sloužila rotunda jako pohřební kaple a přiléhala k nedalekému farnímu kostelu sv. Mikuláše (na jehož místě dnes stojí barokní kostel téhož jména). Po bitvě na Bílé hoře, kdy byl kostel darován jezuitům, se rotunda dočkala barokní přestavby (v letech 1628–29) a stala se malostranským farním kostelem. Ve 2. polovině 17. století jezuité začali s výstavbou nového komplexu budov (včetně profesního domu) uprostřed Malostranského náměstí, která nakonec vedla k demolici této románské svatyně a na jejím místě vznikl barokní kostel svatého Václava, který byl včleněn do bloku profesního domu a stejně jako rotunda plnil roli farního kostela (vysvěcen byl roku 1687). Zanikl po zrušení profesního domu v roce 1772. Zbylé torzo někdejší rotundy zůstalo v základech barokních budov.
V roce 2003, při rekonstrukci Matematicko-fyzikální fakulty v Profesním domě, začaly práci komplikovat neznámé bloky zdiva, které byly nejprve označeny jako barokní sklepy. Později se ukázalo, že k nim nevede žádný vchod, a tudíž se muselo jednat o kryptu. Po vybourání krypt se mezi zbylými zdmi objevily tři části kruhového románského zdiva a záhy bylo jasné, že se přišlo na bájnou rotundu.
Nejvýznamnějším objevem v rotundě je zbytek původní románské podlahy, který uvedl rotundu mezi naše přední románské památky. Fragment tvoří 74 dlaždic tří tvarů složených do pěti řad. Náleží k nejstaršímu typu českých středověkých terakotových podlah. Dále byla objevena část kruhu z plochých opukových kamenů, lícovaných a opracovaných po vnitřní straně. Kruh pochází z 10. století a jeho význam není dosud znám.
Na konci roku 2014 byl spuštěn projekt rekonstrukce a v roce 2015 v rámci akce Dny evropského dědictví byla poprvé zpřístupněna veřejnosti.
Požár, jaký Praha nezažila
Požár Malé Strany a Hradčan v roce 1541 byl nejničivějším požárem v historii Prahy. Propukl 2. června 1541 při opravě střechy domu, který stával v místech dnešního paláce Smiřických, případně níže v místě paláce Šternberského.
Podle dobového kronikáře Václava Hájka z Libočan, který byl patrně přímým svědkem zkázy, oheň propukl v období, kdy Prahu sužovalo zrovna veliké horko a sucho. Mezi sedmou a osmou hodinou večer se tak požár domu na Malostranském náměstí začal šířit rychle dál. Lidé v panice utíkali a plameny zasáhly celé dnešní Malostranské náměstí a postupovaly dál až na Hradčany a Pražský hrad. Shořelo 155 domů z 223 domů, poškozen byl i chrám svatého Víta a královský palác včetně kaple Všech svatých a nedlouho předtím dokončeného Vladislavského sálu a Ludvíkova křídla.
Při požáru shořel archiv desk zemských, pozemkových knih české šlechty, a tím také zanikl důležitý historický pramen českých dějin.
Zničení středověké zástavby Malé Strany ale otevřelo prostor pro uplatnění renesanční architektury a pro scelování parcel za účelem výstavby paláců v blízkosti Hradu.
Do kavárny se chodilo za společností
V přízemí Grömling(ov)ského paláce bylo roku 1740 otevřeno pohostinské zařízení, od roku 1874 zde fungovala kavárna Café Radetzky. Původně to byla důstojnická kavárna, ale postupně se stala místem, které navštěvovaly slavné osobnosti české kultury – přítel hostinců a kaváren Jan Neruda, Ema Destinnová (bydlela na náměstí v Radeckého paláci) nebo Jan Zrzavý.
O tom, že prostředí, atmosféra a společnost hrály mnohdy větší roli než kvalita nabízené kávy, svědčí i vzpomínka pražského, německy píšícího spisovatele Johannese Urzidila, který tvrdil, že hosty kavárny nedokázala odradit ani „nejhorší káva celého Rakouska-Uherska, vařená z věčného lógru“.
Později byl podnik přejmenován na Malostranskou kavárnu. V roce 1939 koupil palác podnikatel Popper a po roce 1948 budovu s kavárnou užívalo Státní zdravotnické nakladatelství Avicenum. Po roce 1989 byla kavárna kvůli restitučnímu sporu otevřena jen krátce v polovině 90. let. Přibližně v letech 2000 až 2010 fungovala v místě restaurace s názvem Square Malostranská kavárna, nyní tu hospodaří kavárenský řetězec Starbucks.
Tyto historie a ještě mnohé další se mohou Pražané i turisté dozvědět přímo na Malostranském náměstí, kde je až do 26. srpna k vidění venkovní panelová výstava o minulosti a budoucnosti jednoho z nejznámějších míst v zemi.
