Slovo „menhir“ znamená v bretonštině dlouhý kámen, je to vlastně kamenný blok zasazený svisle do země. Dají se najít po celém světě, hojně se vyskytují především na Korsice, ve Španělsku a v severozápadní Francii. Ale i v Čechách nalezneme několik desítek těchto zvláštních kamenů.
Nejedná se o sochy nebo uměle opracované kameny. Menhiry zřídka nesou stopy lidského zásahu. Někdy se však může zdát, že z kamene vystupuje lidská tvář nebo část oděvu či zbraně, často však toto domnění vytváří spíše lidská fantazie, ale kdo vlastně ví?
Tajemství
Přiznejme si, že pokud vidíme v krajině volně stojící kámen, sám od sebe nás přitahuje. Někteří lidé věří, že je v nich skrytá silná až magická energie. Mnoho lidí dokonce vytváří menhiry „umělé,“ to znamená, že kameny zvedá z vlastního popudu. Jedním z důvodů, kterým tzv. Lovci menhirů své chování vysvětlují, je ten, že tím ozdravují krajinu, věří, že určitým způsobem rozestavěné kameny vytváří jakousi síť energií. Často to však také dělají instinktivně, mají k tomu vnitřní nutkání. Proto se dá říct, že se v případě menhirů pohybujeme na tenkém ledě mezi vědou a možná i zvláštním typem pohanského náboženství.
Proč jsme zmínili pohanství, můžeme ukázat na příkladech některých míst, kde se menhiry vyskytují. Pokud je v okolí nějaký kámen, který má zvláštní energii, váže se k němu některá z lidových pověstí, či prostě působí tajemně, přitahuje pozornost těch, kteří hledají místo pro vykonávání svých rituálů. Není proto divu, že se u některých menhirů často nalézají různé rituální předměty, jako kamínky nebo třeba sušené květy. Pokud něco takového u menhiru naleznete, může to být pozůstatek po jednom z pohanských rituálů.
Staří svědci dějin
Věří se, že menhiry vznikaly už od pozdního neolitu. Kameny mohly často sledovat například slunovratové linie, mohly však také sloužit jako rituální ochrana hradišť. Jejich původní účel dnes asi už těžko zjistíme. Zajímavé však je, že stejně jako naše předky, nás tyto kameny stále přitahují svou magickou energií. Působí jako pevný bod v krajině. Už to, že si je někteří vybírají k rituálům nebo jen k odpočinku, protože z nich čerpají energii, z nich dělá prostředníka mezi člověkem a přírodou. Vytváří tedy spojení, které je dnes tolik vzácné.
Kde je najdeme
Jako menhir může působit ledasco. My se však zaměříme na ty, o kterých se tvrdí, že opravdu menhiry jsou. I když se to zdá zvláštní, i tak velké město, jako je Praha, která nám už dnes přijde spíše zastavěná, má své menhiry.
Kamenný slouha
Tento menhir Dolních Chabrech a podle zdrojů se jeho stáří odhaduje zhruba mezi 5 až 7 tisíci lety. A proč získal toto zvláštní jméno? Kámen má totiž podobu skrčené postavy, připomínající klanícího se nebo prosícího sluhu. Najdete ho dnes v Ládevské ulici č.p. 542 u plotu jednoho z rodinných domů. Dříve stával osaměle v polích, než ho obklopila zástavba. Zajímavé je, že první fotografii tohoto menhiru udělal slavný spisovatel Eduard Štorch, autor knihy Lovci mamutů, v roce 1914. Zvláštní náhoda…nebo ne?
Vyšehradské „menhiry“
Také Vyšehrad, magické místo samo o sobě, skrývá několik kamenných objektů připomínající menhiry. Zajímavé je, že o nich mnoho lidí ani neví. Jeden se nachází v blízkosti rotundy, je to 110 cm vysoká stéla, další potom v rohu Karlachových sadů a další v blízkosti vchodu do chrámu sv. Petra a Pavla. Kdo si „menhirů“ zatím nevšiml, tak se po nich může vydat pátrat.
Menhiry v okolí Prahy
I v blízkém okolí Prahy nalezneme několik menhirů. Obec Zbuzany na Praze –západ má asi 75 cm vysoký menhir. Podobně jako ten v Dolních Chabrech i on dnes stojí ve vilové zástavbě. V ulici U Menhiru III. Zvláštní je, že je do něj vyryt kříž, některými považován za kříž smírčí. Ty byly stavěny nejčastěji v místech, kde se odehrál nějaký zločin.
Další menhir v blízkosti hlavního města nalezneme v obci Horoměřice. V porovnání s těmi největšími, které se v Čechách nacházejí, je to opravdivý prcek. Pískovcový menhir měří půl metru a pochází pravděpodobně z doby keltské, zhruba rok 300 př. n. l. O tom, zda se opravdu jedná o menhir, se však pochybuje, neboť nese zřetelné známky opracování.
Nejslavnější menhir u nás
Asi nejnavštěvovanějším menhirem na českém území je ten, kterému se přezdívá Zkamenělý pastýř. Stojí v polích u obci Klobuky a je to největší tuzemská stéla. Měří 3,5 metru a je z neopracovaného křídového pískovce. Na šířku má zhruba metr a váží 5 tun. Místní obyvatelé tvrdí, že byl menhir původně obklopen 6 až 12 menšími kameny, které postupem času ale musely ustoupit orbě, a proto mu říkali Pastýř se stádem oveček. Další pověst zase vypráví, že se pastýři ovečky zatoulaly, a že tam tak dlouho zoufale stál, až zkameněl.
Ta nejznámější pověst však říká: „Pastýř při každém zvonění v kostelíku postoupí o jeden krok, který je veliký jako zrnko písku. Až přijde Zkamenělý pastýř ke kostelíku v Klobukách, nastane konec světa. Konce světa se však bát nemusíme, protože pokaždé, když zvoní na protější straně v Kokovicích, musí se kámen vrátit zpět“.
Je jen na nás, jakým způsobem budeme tyto pradávné strážce přírody vnímat. Jedno je však jisté, přetrvají tu ještě dlouho poté, co my odejdeme a budou dále němými svědky dějin.
