Tato magická rostlina se stala téměř synonymem pro dobu císaře Rudolfa II. Pro dobu alchymistů i šarlatánů. Tajemná zákoutí Starého města, křivolaké uličky, osvětlení lucernami a zkazky o dobách minulých. Čas se pojednou vrátí o staletí zpět a jsem si jist, že kdybyste potkali muže v renesančních šatech, který spěchá do své laboratoře, jistě by vás to v té chvíli vůbec neudivilo.
Staří Mezopotámci kdysi věřili, že pokud nebude duch zemřelého na onom světě spokojen, může ublížit nebo dokonce rovněž i zabít. Zejména údajně ti, kteří zemřeli tragicky nebo násilným způsobem, mohou být vysoce nebezpeční. Jejich duše prý mohou vstoupit do lidí, aby je pak pomalu zabíjely nebo jim způsobovaly nejrůznější nemoci. Lidé se tak ze strachu uchylovali k nejrůznějším magickým praktikám.
Prsteny jako magické předměty jsou v podvědomí lidí uloženy již celé věky. Asi nejvíce si vzpomínáme na Pána prstenů nebo Arabelu. Ale naši předci skutečně věřili v magickou moc těchto předmětů.
Název amulet, který pochází z latinského slova „amuletum“, tedy „objekt, který ochraňuje“, znamená předmět, který nás má ochraňovat před zlými vlivy. Na rozdíl od talismanu nebývá amulet zhotovován „na míru“ pro konkrétního jedince a za konkrétním účelem, tedy například kvůli přitáhnutí některých dobrých vlivů do života člověka. Zpravidla také nad amuletem nebývá vždy nutné prováděn speciálně, pro konkrétního uživatele astrologicky daný magický rituál nebo obřad tak, jako nad talismanem.
Ze dřeva jmelí byl údajně zhotoven kříž, na kterém vyhasl život Ježíše Krista. Strom pak seschl hanbou do malých keříků, které zahrnují dobrem každého, kdo kolem projde. Jmelí zčásti žije ze živin stromů. Tím symbolizuje, že věřící jsou zčásti živi z Kristova těla.
A neexistovala by, kdyby britský archeolog a egyptolog Howard Carter (9. 5. 1874 – 2. 3. 1939) neučinil objev století a nenašel hrobku faraona Tutanchamona. Na vědce, který začínal kopírováním egyptských svitků a maleb, to je úctyhodný výkon, který provázela jistě i závist. Má pověst o faraonově kletbě kořeny právě tady?
Slavnou obsáhlou příručku o čarodějnicích, nutnosti boje proti nim a způsobech, jak tento boj svádět co možná nejlépe, Kladivo na čarodějnice (Malleus maleficium, 1486), sepsali dva autoři, jeden praktik a jeden teoretik.
Oranžová obluda neoddělitelně patří ke koloritu Halloweenu, Samhainu, vlastně i Svátku všech svatých. Stala se hororovým symbolem a zdrojem dětské zábavy. V anglofonních zemích jí říkají Jack-O’Lantern. Ale její minulost je daleko spletitější a svým dosahem není vázána na dušičkové dny.
Od konce druhé světové války sice uplynuly desítky let, ale jak víme, některá témata jsou stále aktuální. Jednou z živých otázek této tragédie dvacátého století zůstává kolaborace Čechů. Na mnoho osobností té doby se začíná historie dívat jinak a o některých se asi nikdy nedozvíme pravdu. Jednou z nich je zcela určitě JUDr. PhDr. Jiří Arvéd Smíchovský.
K osobě alchymisty magistra Edwarda Kelleyho (1. 8. 1555 – 1. 11. 1597) se váže množství záhad a tajemství, my se teď zaměříme na jednu specifickou. Skutečně vlastnil dům na Jánském vršku v Praze, anebo jde jen o pověst?
Říkal si Kmotr z Matamorose a byl vůdcem klanu, který pašoval z Mexika do USA drogy. Ale nejen to. Na ranči Santa Elena, kde podivný klan sídlil, se děly daleko horší věci. Šílený kmotr zde osobně prováděl řadu temných rituálů, při nichž se používaly lidské ostatky. A i to mu přestalo stačit.
Její kořen přináší štěstí, vrací mládí a odkrývá poklady. Aspoň to se říká o mandragoře, tajemné rostlině z čeledi lilkovitých. Roste v Řecku a na Blízkém východě a každá kultura, která se s ní setkala, si k ní vybudovala osobitý vztah a soubor specifických legend a pověr.
A proč podkovu? Protože je symbolem štěstí od té doby, co se koně začaly kovat. I když třeba v domácnosti už nějakou máte, jedna navíc neuškodí.
Vinná réva, rostlina téměř posvátná, vyžaduje speciální péči a zacházení. Obřady staré tisíce let, každý rok opakované a obnovované, nechávají svoji nesmazatelnou stopu v krajině i lidských duších.
Křesťanská tradice přetransformovala slavnosti letního slunovratu do svátku Jana Křtitele a tím posunula i děj této hry z noci slunovratové na noc z 23. na 24. června. Na jejím kouzlu to však nemění vůbec nic.
Slunovrat letos nastává přesně 21. června v 12,08 min. a čeká nás tak v tomto roce nejdelší den a nejkratší noc. Využijme tento vzácný čas pro své dobro. Vždyť nastává jen jednou do roka!
V případě menhirů se pohybujeme tak trochu na hranici mezi vědou a něčím fantastickým. Mezi historií a mýtem. Jsou tajemnými svědky dějin, vývoje člověka i našim prostředníkem s přírodou. Co vlastně menhiry jsou a odkud se vzaly?
