Co se mágů týče, ti disponovali poměrně velkým množstvím možností, jak zvolenou oběť očarovat. Často si vytvářeli i zpodobnění toho, kdo měl upadnout v nemilost, ať už se jednalo o jednoduchý obrázek nebo například i hliněnou figurku. Tímto způsobem mohla být vybraná osoba napadena i na velkou vzdálenost. Poměrně častým obranným prostředkem lidí proti očarování pak bývala tzv. obranná zaklínadla.
„Smrtící kouzla“ však ohrožují lidstvo i v dnešní době. Například někteří afričtí náčelníci prý ovládají velice silné kouzlo, nazývané džu – džu. Ten, kdo je tímto kouzlem zasažen, údajně nemá žádnou šanci. Právě před tímto typem kouzla není úniku ani na druhé straně zeměkoule. Pokud se dotyčný dozví, že je začarován, téměř jistě umírá.
Věda se však na podobné případy dívá tak, že tyto lidi ve finále zabije jejich vlastní strach, neboť prokletého nebožáka nakonec udolává jeho vlastní mysl. Jedná se o poměrně logické vysvětlení, které v mnoha případech ani nelze popírat. Ovšem jak je to v takových případech, kdy umírá člověk místně vzdálený, jenž navíc nemá ani tušení, že byl očarován, o tom nás již věda nezpravuje… Existuje tedy skutečně něco jako přenos myšlenek?
Je jisté, že například vyspělé armády se otázkou přenosu myšlenek zabývají již poměrně dlouho. Na podobné pokusy jsou prý údajně dokonce vynakládány i nemalé finanční prostředky. A všeobecně je dnes již známo, že lidský mozek má skutečně veliké schopnosti. Mezi šamany, mágy a kouzelníky však panuje pravidlo, že vše se nakonec může obrátit rovněž i proti nim..
