Rituál v lázni
K tomuto obřadu se odhodlávají jen nejodvážnější dívky. Dívka si o půlnoci vezme čtyři svíce a odejde do lázně. Tajně, nesmí ji nikdo spatřit. Podle národní pověry se tam nejraději zdržuje „nečistá síla“ – ďábel. Dívka se úplně svleče, postaví kolem sebe hořící svíčky a lehne si na lavici v lázni. Úzkostí se jí rozbuší srdce a po těle jí naskočí husí kůže. Ale přesto čeká, že se jí objeví muž, který jí je souzen. Jde vlastně o satanistický rituál, protože se jí nezjeví onen muž jako taková, ale ďábel, který na sebe vzal jeho podobu.
Magie u prorubu
Z této věštby jde ještě větší hrůza. K tomu je potřeba volská nebo koňská kůže a uhlí. Dívka se před půlnocí vypraví k řece, ale hodně daleko od vesnice, aby ji někdo nepozoroval nebo nevyrušil. Najde si v ledu otvor, tzv. prorub, rozprostře vedle něho donesenou kůži a uhlíkem kolem ní udělá kruh. Sedne si na kůži a dívá se do díry v ledu.
Z prorubu se po chvíli vynoří vodní čerti, chopí se kůže a vlečou ji i s dívkou, která na ní sedí, k muži, který je jí souzen. Po spatření muže, který si ji vezme za ženu, se čerti vrací na původní místo. Teď se musí mít dívka na pozoru, neboť ji čerti začnou obskakovat a snaží se jí strčit do prohlubně. Dívka se může zachránit jedině tehdy, když vykřikne: „Táhni, to je naše svaté místo!“. Čerti skočí prohlubní do řeky a dívka je zachráněna.
A jak je tomu u nás?
Podobně jako v Rusku i u nás se používal stejný způsob věštění. V horách Frýdeckých (Moravskoslezské Beskydy) děvčata při měsíčku vysekávaly v ledě „přerublu“ (otvor), dívaly se do ní a pak se snažily uhodnout podle stínu, jakého muže ta která dostane. Tento úkon lidové magie zachytil nakonec i K. J. Erben ve své baladě Štědrý den. Podle ní o půlnoci z 24. na 25. Prosince spatřily dvě dívky v díře v ledu na jezeře svůj osud – jedna svého ženicha, druhá svůj pohřeb.
Praní a věšení prádla
S vodou jako s magickým živlem souvisí také další pověra, Stejně jako na Štědrý den ani na Nový rok se nesmí prát. Nosí to smůlu a někde to vede až k absurdnímu tvrzení, že kdo prádlo vypere a pověsí, může tak způsobit neštěstí až smrt některého člena rodiny. V posledních letech je v této pověře nutno vzít ohled i na automatickou pračku. Výmluva, že nepere člověk, ale pračka, neobstojí, neboť je to jen stroj, ale jsou to ruce člověka, které do ní vkládají prádlo a tisknou knoflík ke spuštění.
Stroj temné a zlé síly nikdy nezažene, ty mají větší noc. Naopak, mohou způsobit, že se pračka porouchá právě v tu sváteční dobu, kdy žádný opravář nepracuje nebo si prodlouží novoroční volno o několik dní až do víkendu.
