Renesanční člověk s vadou řeči
Karel Jaromír Erben pocházel z Miletína, což je obec v Podkrkonoší. Narodil se v rodině nemajetného ševce, který se musel ohánět. Měl dalších 8 sourozenců, ale jen on a jeho sestra Josefa se dožili dospělosti. Jeho dvojče, které se jmenovalo Jan, žilo pouze necelé dva měsíce. Erben vystřídal různé profese: archivář, spisovatel, novinář, právník i překladatel.
Dnes bychom o takovém člověku mohli s klidem říci, že je renesanční osobnost. V prvních 3 dekádách života se musel otáčet, velmi pracoval, na studia si musel přivydělávat. Zemřelo mu mnoho příbuzných a on sám často býval nemocný. Nicméně po sobě zanechal obdivuhodné dílo. Připomeňme si jeho příběh.
Na studia si přivydělával hudbou
Po absolvování gymnázia v Hradci Králové pokračoval ve studiích v Praze. Kvůli vadě řeči se nevydal na dráhu učitele, jak si přáli jeho rodiče, ale dal se na práva a filosofii. Na studia si musel přivydělávat jako muzikant, hrál na klavír. Na gymnázium se dostal díky přímluvě svého učitele a finančnímu příspěvku tehdejšího majitele panství.
První básně začal psát ještě během studií a bydlel v podnájmech. Rád cestoval na Berounsko, konkrétně do Žebráku, kde trávil prázdniny a okouzlilo ho zde ochotnické divadlo. Tady mimo jiné poznal svoji první manželku Barboru, se kterou během 15letého manželství zplodil čtyři děti.
Za mnoho práce měl málo peněz
Když pracoval jako praktikant u soudu (bez nároku na odměnu), vypomáhal i ve stavovském archivu. Později byl také například členem jazykové komise při Matici české a podílel se na formování spisovné češtiny. Pracoval také jako sekretář Českého muzea (dnešní Národní muzeum). Až v roce 1851 byl zvolen archivářem hlavního města Prahy, kde konečně získal uspokojivé finanční ohodnocení (tisíc zlatek za rok) a mohl tvořit svá literární díla.
Zajímavost: Věděli jste, že koruna vycházela ze zlatého v poměru 1 zlatý = 2 koruny a z toho vyplývá dodnes lidové označení „pětka“ pro desetikorunu?
Četná úmrtí v rodině
Erbenův život ale formovaly i další tragické události. Kromě vlastních sourozenců Erbenovi zemřeli tři potomci ze šesti. Bohužel ani toto nebylo vše. Karel Jaromír Erben byl ženatý dvakrát, protože jeho žena Barbora Mečířová (*1818), se kterou si náramně rozuměl a vzal si ji roku 1842, po patnáctiletém svazku manželském v srpnu 1857 zemřela. Narodily se jim celkem čtyři děti: dcery Blažena, Ladislava a Bohuslava se dožily dospělosti. Jediný syn Jaromír zemřel jako miminko.
Zemřela matka a do hrobu dána,
siroty po ní zůstaly;
i přicházely každičkého rána
a matičku svou hledaly.
Jeho druhou manželkou se stala o necelé čtvrtstoletí mladší Žofie Mastná, pocházející z Lomnice nad Popelkou. Svatba se konala v roce 1859. Během jedenáctiletého manželství se jim narodily dvě děti, dcera Marie a syn Vladimír, ale obě poměrně záhy zemřely. Vdova po Erbenovi slavného spisovatele přežila bezmála o 35 let.
Erbenův rodný dům vyhořel
Erbenův rodný dům najdeme v Miletíně, ale není původní. Rodina Erbenových vlastnila od roku 1806 dřevěný domeček v jedné z nejchudších čtvrtí Miletína. Koupil jej Erbenův otec Jan spolu s matkou Annou (roz. Žábovou, která byla dcerou místního učitele). Dřevěný domek v roce 1846 shořel a kolem roku 1850 byl na jeho místě vybudován zděný dům, kde nyní najdete i památník K. J. Erbena.
Erbenovo dílo
Kromě nejznámější básnické sbírky Kytice (dokončena roku 1853) a Pohádek Karel Jaromír Erben vytvořil například 6 historických děl. Těžištěm jeho zájmu však bylo sbírání pověstí, pohádek a folklorních písní. V jeho baladách se opakují témata trestu a viny, jelikož neuznával vzpoury proti osudu.
Ve mdlobách tu matka leží,
k ňadrám dítě přimknuté:
matku zkřísil ještě stěží,
avšak dítě — zalknuté.
Konec národního obroditele
Karel Jaromír Erben bojoval celoživotně s podlomeným zdravím. Osudný mu byl zánět jater, který se přidal k tuberkulóze, jež ho opakovaně sužovala. Karel Jaromír Erben zemřel 21. listopadu 1870 v 59 letech. Byl pohřben vedle své první manželky na Malostranském hřbitově. Když byl hřbitov zrušen, spočinul na Olšanech.
