mapa regionů
zavřít mapu
Prsteny jako magické předměty jsou v podvědomí lidí uloženy již celé věky. Asi nejvíce si vzpomínáme na Pána prstenů nebo Arabelu. Ale naši předci skutečně věřili v magickou moc těchto předmětů.
K magii spojené s těmito artefakty se vrátili kupříkladu i nacisté, konkrétně nechvalně proslulý řád SS, jehož členové nosili tzv. Totenkopf, německy „umrlčí lebku“. Tímto slovem se označuje vojenská insignie s lebkou a dvěma zkříženými kostmi. Historie užití tohoto symbolu ve vojenství sahá až do doby Fridricha II. Velikého.
Velkou oblibu měly prsteny za středověku, kdy často sloužily i jako pečetidla a odznaky moci nebo příslušnosti k nějaké organizaci či řádu. Některé však měly zejména právě magický účel.
Důkazem toho může být prsten nalezený v roce 1898 v německém Sasku-Anhaltsku, v okrese Reisa. Zvláštní prsten skončil v Zemském ústavu v Halle, kde se na něj zapomnělo… Až v roce 2001 si ho opět všimli a podrobně vědecky prozkoumali. Čím je však tento artefakt tak zvláštní?
Prsten musel být ukryt někdy kolem roku 1150. Na jeho dvanáctibokém obvodu je vyryto jakési zaklínadlo, se kterým si nikdo dlouhá léta nevěděl rady. Až archeolog Arnold Muhl z již zmíněného Zemského muzea v Halle se prstenem začal znovu důkladně zabývat a dospěl k přesvědčení, že rozluštil vyrytý text. Podle něj je zaznamenán raně gotickými majuskulemi (původní forma písmen v latince A, B, C …, která se objevila kolem 3. století př. n. l.) a kapitálkami irsko-anglosaského ozdobného písma, jež se běžně nepoužívalo ani v době, kdy byl nápis vyryt.
Při dešifrování vyšla najevo velmi zvláštní věta, která zní asi takto: NAINE MI XPS. V překladu to znamená: ,,Odmítni mne, Ježíši¨. V dobovém kontextu lze tento překlad chápat ve smyslu: ,,Znič mne, Ježíši“.
Tato skutečně zvláštní, až podivná věta nám klade otázky, co měla vlastně znamenat. Arnold Muhl přichází s vysvětlením, že tato magická formule vyjadřuje nejvyšší odevzdanost do boží vůle. S pomocí Ježíše tak může být vymazáno ego a majitele má prostoupit boží duch. Zdá se tedy, že záhada hlavolamu je vyřešena. Otázkou však i nadále zůstává, kdo byl asi majitelem prstenu. Mohl to být člen nějakého zbožného rytířského řádu? Možná archeologové naleznou odpověď i na tuto otázku.
