Základem kouzlené moci mandragory, česky pokřínu obecného, je skutečnost že celá rostlina obsahuje směs alkaloidů, stejnou, jakou disponuje její nejbližší příbuzný rulík zlomocný (Atropa bella-dona), tj. hyoscyamin, atropin a skopolamin. V praxi se projevují třemi způsoby, jako sedativum, halucinogen a afrodiziakum. Podle tradičního receptu se užívá ve formě mandragorového vína, které si připravuje jako výluh hrsti sušeného kořene mandragory v litru vína. Jako u všech drog i v případě mandragory záleží zejména na tom, v jakém množstvím je mandragora užita, přičemž však nelze dost dobře odhadnout, kolik alkaloidů daný kořen přesně obsahuje. Pokud je mandragory v jakémkoliv množství požité větší množství, může způsobit bezvědomí, až smrt. Velmi hluboký spánek po požití mandragory připomínající smrt ostatně popisuje již Shakespeare ve své tragedii Romeo a Julie.
Relativně bezpečnější je požití plodů mandragory nazývaný ďáblova jablíčka připomínající rajská jablíčka. Měly by se dostavit halucinace a případně se projevit i afrodiziakální účinky. Mast s příměsí mandragory používaly čarodějnice před letem na sabat. Ne že by na něj skutečně odletěly, ale měly pocit letu a příslušné halucinace, o nichž pak ne zcela dobrovolně referovaly inkvizitorům.
Nejzajímavější je pak požití mandragory jako čarodějné pomůcky. Kořenu ve tvaru lidské postavy byla přisuzována právě ta schopnost přinášet člověku štěstí, mládí a poklady. Nečiní tak ale sám od sebe, tuto moc mi zprostředkuje ďábel, a té si také potom majitele takto používané mandragory odnese s sebou do pekla. O mandragoru je přitom třeba pečovat jako o malého mužíčka, je možné mu ušít šatičky, koupat ho v mléce, převlékat i ukládat do postýlky. Někdy se také rozlišují mandragory mužské a ženské.
Určitě však neplatí ona pověra o mandragoře rostoucí pod šibenicí ze semena či moči z poslední křeče oběšence. Jde o rostlinu subtropickou, která u nás nemá šanci přežit zimu, čili ani se rozmnožovat. Pokud by samozřejmě skutečně kouzelná. Jinak je možné ji u nás pěstovat jako hrnkovou rostlinu. Semena jsou dostupná v internetových obchodech a měly by se vysít do propustné, stále vlhké půdy v květináči právě teď. Nejlépe klíčí při teplotě 5 stupňů, i tak to ale trvá několik týdnů. Na jaře ji můžete přesadit ven, ale na podzim opět v květináči přestěhovat do chladné místnosti bez mrazů. Mandragora na zimu zatáhne isty, ale na jaře jí opět vyrazí nové. V příhodném tj. subtropickém klimatu, se však jako vytrvalé rostlina dožívá věku až 50 let a její kořen dorůstá délky až jednoho metru.
Zřejmě nejstarší doklad o používání mandragory máme ze starého Egypty, protože byla nalezena v pohřební výbavě faraona Tutanchmona (1345-1327 př. n. l.). Pěknou sbírku mandragor měl také náš císař Rudolf II. Jak by ne, když byl za jeden pěkný kousek zaplatit až sto tolarů. Tato sbírka se, kupodivu, uchovala dodnes a je uložena v bývalé dvorské knihovně ve Vídni. Pokud chcete, můžete císaře napodobit. Je to jen otázka peněz. I když poměrně velkých. Počítejte však s dosti vysokou cenou 66 Kč za gram, pokud jde o běžnou mandragoru. Nějaký zvláště pěkně tvarovaný kousek bude zřejmě ještě dražší.
