Předměty, které bývají považovány za amulety, prý totiž již samy od sebe údajně dokážou čelit zlu a z tohoto důvodu byly používány již od nejstarších dob. Například staří Asyřané a rovněž i další národy starověku se domnívali, že nemoci a také i jiná neštěstí bývají dílem zlých duchů. A právě z těchto důvodů, jako ochranu před zlými, nadpřirozenými mocnostmi, u sebe nosívali amulety. Staří Řekové a Římané zase věřili, že někteří lidé mohou, vědomě nebo náhodně, způsobit druhým lidem škodu pouhým svým pohledem. Proti této schopnosti, považované za uhranutí, bojovali Řekové takovými amulety, jakým byl například caduceus, berla, tradičně související s poslem bohů Hermem.
Amulety obecně mají svého nositele ochraňovat před nepříznivými nebo škodlivými vlivy. Někdy však v lidové tradici bývaly některé „obyčejné“, skromnější předměty vnímány současně jako amulety i jako talismany, například podkova nebo provaz z oběšence…
Používání amuletů vychází z víry v ochrannou moc určitých konkrétních předmětů, kupříkladu kamenů, magických znaků nebo rovněž i rostlin, například květu česneku nebo bramboříku. V předkřesťanských obdobích jako amulety sloužily například drahé kameny, sošky soudobých bohů nebo posvátných zvířat.
S příchodem křesťanství se potom amulety stávají předměty typické pro tuto víru. Za tzv. univerzální křesťanský amulet býval považován křížek, který ostatně mnozí z nás nosí zavěšený na krku až do dnešních dnů. S počátkem křesťanství se oblíbenými amulety staly rovněž i nejrůznější obrázky svatých a dále tzv. škapulíře s ostatky svatých, případně i s jinými věcmi, které byly posvěcovány.
