Nejde o nic složitého. Těsto je vlastně totéž, ze kterého se pečou vánočky nebo buchty, tedy běžné kynuté. Na podkovu zaděláváme z půl kila mouky. Po vykynutí vypracujeme z těsta tvar jako na chlebíčkovou veku a rozválíme na placku. Na tuto placku dáme náplň z tvarohu, nebo máku či ořechů jako se dává do buchet. Placku zarolujeme jako roládu. Tuto roládu podélně rozřízneme a zapleteme jako nejhořejší díl vánočky. Nakonec těsto ohneme do tvaru podkovy a dáme upéct. Stejným způsobem můžeme vyrobit i pečený věnec.
A proč vlastně podkova nosí štěstí? Už samotný nález podkovy znamená, že jste měli veliké štěstí. Tím spíše, že dnes už po cestách neběhá tolik koní, které by mohly podkovy ztrácet. Za magické se považuje už samotný materiál, ze kterého je podkova vyrobena, tedy železo. Již Keltové věřili, že má moc odhánět zlé duchy a proto je věšeli nad vchody do svých příbytků.
Vzhledem k práci se železem a jako „ochránci koní“ vzhledem k tomu, že podkova chránila koňské kopyto před přílišným opotřebováním i poraněním, bylo za šťastné považované i kovářské řemeslo a kováři samotní.
Za magické a mystické zvíře, v dobrém smyslu toho slova, je ve většině považován i kůň. Je tedy dobré vlastnit něco, co tomuto zvířeti patřilo, bylo s ním v kontaktu, tedy podkovu. Ani nemusela být nalezená, stačila i opotřebovaná od kováře.
Tvar podkovy připomíná koš nebo také roh hojnosti, a podle zásad sympatické magie, tedy svůj k svému, je podkova schopná hojnost zajistit. Podkova by proto při zavěšení měla být otočena oběma konci nahoru, tak z ní štěstí nevypadne. Až ji budete věšet, povšimněte si, že by v ní mělo být sedm otvorů a sedmička je rovněž šťastné číslo. S takovou kombinací šťastné symboliky pak už podkova nosit štěstí prostě musí.
