I když se 2. října 1538 narodil do bohaté šlechtické rodiny v Miláně, sám se cítil být povolán k jiné životní roli, a také ji potom zcela naplnil:
- Karel od mala ministroval, v jedenácti byl jmenován majitelem tamějšího kláštera a ve dvanácti vstoupil do stavu duchovního. Příjmy, které mu plynuly z vlastnictví kláštera, tzv. obročí, z velké části rozděloval mezi chudé. Ve čtrnácti začal v Pavii studovat na univerzitě právo a filosofii. Na rozdíl od ostatních studentů, kteří se věnovali spíše světským radovánkám, on se věnoval učení s takovým úsilím, až musel několikrát kvůli vyčerpání studium přerušit.
- Trpěl vadou řeči, ale vytrvalým úsilím ji překonal a stal se jedním z nejvýznamnějších kazatelů 16. století. Mluvil tichým hlasem na rozdíl od teatrálního vystupování jiných kazatelů. Ve svých názorech byl pevný, nepřistupoval na kompromisy. Oblibu si získal askezí a dobročinností.
- Roku 1565 ho papež, i díky příbuzenskému svazku s ním, jmenoval arcibiskupem v Miláně a do sboru kardinálů. Karel Boromejský kromě jiného zavedl uzavřené zpovědnice s mřížkou oddělující kněze a věřící. Do té doby se zpovídalo veřejně v boční chrámové lodi.
- Ujal se těžkého úkolu obnovy náboženského a mravního stavu arcidiecéze. Mnoho starostí měl s kláštery a především s řádem humiliátů, který značně zbohatl, a kázeň jeho mnichů poklesla. Karel chtěl proto tento řád reformovat, proti čemuž se řeholníci postavili. 24. října 1569 se jeden z mnichů záludně vplížil do kaple v době, kdy Karel s ostatními konal večerní modlitbu. Vystřelil zezadu na arcibiskupa z arkebuzy a uprchl. Všichni ostatní vyskočili leknutím, ale kardinál zůstal dál klečet a požádal ostatní, aby pokračovali v pobožnosti. Teprve po skončení modliteb se nechal prohlédnout a ukázalo se, že byl jen lehce raněn. Atentátník byl se svými komplici dopaden a následně byli všichni oběšeni. Řeholní řád byl potom po této neblahé události roku 1571 zrušen.
- Karel musel dále bojovat s různými nepřístojnostmi, které se v církvi rozmohly, jako konkubinát kněží a používání magie. Dále se šířilo také „kacířské“ učení protestantských církví, zvláště potom ze Švýcarska kalvinismus.
- V roce 1576 vypukl v Miláně hrozný mor. Šlechta a bohatí měšťané opustili město a nikdo si nevěděl rady. Kardinál nejprve nařídil, aby lidé tři dny konali kající pobožnost a pak se věnoval službě nemocným. Obcházel nemocnice a uděloval svátostií umírajícím, čímž dával zářný příklad mnohým kněžím, kteří se před nákazou uzavřeli ve svých domech. Rozprodal veškerý svůj majetek a peníze vynaložil na úlevu všeobecné bídy obstaráním ošacení, potravin a léků.
- Roku 1584 se Karel odebral na horu Varallo do poutního chrámu. Tam se modlil a odpočíval přikrytý jen hrubou houní. Noci trávil u okolních kapliček křížové cesty. Tehdy se nachladil a dostal lehkou zimnici, ze které se vyvinula nebezpečná horečka. Byl odvezen do Milána, přijal svátost umírajících a dal se položit na žíni posypanou popelem. Potom přikázal, aby mu přečetli stať evangelia o umučení Páně. Řekl: “Ejhle, Pane, přijdu! Přijdu brzo!“ a skonal 3. listopadu 1584. Pohřben byl se všemi poctami v kryptě milánského dómu. V roce 1602 byl blahořečen a o osm let později svatořečen.
- Bývá zobrazován s charakteristickou fyziognomií (orlí nos, přísná tvář), oděn v kardinálském purpuru nebo v arcibiskupské kasuli a pluviálu. Jeho atributy bývají krucifix, dále někdy důtky nebo provaz kolem krku jako symboly pokání.
- Svým životem a vzorem se stal příkladem pro řád Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského založený roku 1652 ve Francii. V Čechách tento řád působí od roku 1837, dnes se s jeho řeholnicemi, tzv, boromejkami, můžeme setkat např. v Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze pod Petřínem.
- Ke svátku Karla Boromejského se vztahuje k němu následující pranostika: „Kůra z buku na Karla Boromejského uťatá, když suchá, malou, a když mokrá, velkou zimu znamená.“
