Narodil se jako nejmladší ze sedmi dětí a čtvrtý syn vlámského obchodníka s kukuřicí Joannes Franciscus De Veustera a jeho manželky Anne-Catherine v obci Tremelo ve vlámském Brabantsku. Stal se katolickým knězem, misionářem a řeholníkem z Kongregace Nejsvětějších Srdcí Ježíše a Marie a rozhodl se svůj život věnovat těm nejpotřebnějším a nejodstrkovanějším, tj. malomocným, a to konkrétně na ostrově Molokai na Havaji, kde působil od roku 1873.
Během svého pobytu jako otec Damien propagoval mezi obyvateli Havaje katolickou víru, poskytoval jim lékařskou i duševní podporu, staral se o rozvoj misie a osobně pečoval o nemocné. Pod jeho vedením byly postaveny domy, školy, nemocnice, kostely a vybudovány cesty. Ošetřoval a převazoval vředy nakažených, postavil rezervoár vody, kopal hroby, kouřil s nimi stejnou dýmku, jedl s nimi rukama tradiční havajské jídlo „poi“, kaši z podzemních hlíz kolokázie jedlé známější jako taro. Zvláštní péči věnoval dětem, z nichž mnohé byly sirotky. Za smutnou povinnost si vzal i výrobu rakví pro zemřelé – těch nakonec vyrobil na 1500.
Po jedenácti letech péče o fyzické, duchovní a emocionální potřeby lidí v kolonii malomocných si otec Damien uvědomil, že se sám také nakazil malomocenstvím. Opařil se totiž horkou vodou a necítil žádnou bolest. Ve své práci navzdory tomu pokračoval, až nakonec po pěti letech, 15. dubna 1889 zemřel, zřejmě ne přímo na lepru, protože k tomu obvykle nedochází, ale na nějakou jinou chorobu. Lepra totiž oslabuje imunitní systém nemocných a ti jsou náchylnější k dalším nákazám.
Otec Damián je vzhledem k tomu, jakým způsobem zemřel, nazýván „mučedníkem dobročinnosti“. Papež Jan Pavel II. jej v roce 1995 prohlásil za blahoslaveného a 11. října 2009 byl papežem Benediktem XVI. svatořečen a jeho svátek se slaví 10. května. Jako takového ho uznává jak katolická, tak i východní církev, v anglikánské církvi je Damien považován za duchovního patrona trpících leprou, AIDS, lidí vyhnaných ze společnosti a Havaje. Diváci vlámské VRT jej 1. prosince 2005 zvolili „Největším Belgičanem“ (De Grootste Belg) všech dob. Je také desátým člověkem, který byl ve Spojených státech svatořečen.
Lepra čili malomocenství se též někdy nazývá Hansenova nemoc, a to podle Gerharda Hansena, který objevil jejího původce, baktérii Mycobatecterium leprae. Dosud nebyla vymýcena a počet nově nakažených je celosvětově překvapivě vysoký, ročně je registrováno až 500 000 – 700 000 nových případů. Léčí se směsí tří specifických antibiotik (dapsone, rifampicin a clofazimin) a léčba většinou trvá 6 až 12 měsíců. Oproti běžnému povědomí je lepra poměrně málo nakažlivá, ovšem s výjimkou vředů samotných. Vakcína proti lepře neexistuje.
V Evropě najdeme známé leprosárium Tichilești v Rumunsku poblíž města Isaccea. V roce 2018 je obývalo 10 nemocných, kteří žijí pod lékařským dozorem v podmínkách připomínajících malou vesnici. V osadě se původně nacházel klášter, kolonie malomocných v něm vznikla v roce 1875. Dle legendy klášter založila šlechtična, která se leprou sama nakazila. Počet zdejších nemocných stále klesá, v roce 1930 jich zde bylo kolem dvou set, v roce 1998 už jen 39 a dnes kolem 10.
Nakazit se leprou mohou i občané ČR, a to v zahraničí, např. v Indii, anebo může být někým nakaženým do ČR zavlečena. Jejím prvním příznakem je zčervenání pokožky, často na obličeji a kolem nosu a symetricky, přičemž lékař obvykle hned nepomyslí na to, že by mohlo jít i o lepru. Je proto na pacientovi, aby si uvědomil, zda náhodou nemohl s touto nákazou přijít do styku, a lékaře informovat.
