Martin Středa byl synem městského radního v Hlivicích. Docházel do místní farní školy a poté do Horního Hlohova. V roce 1601 Hlivici zachvátil požár a Martinova rodin tak rázem zchudla.
V roce 1605 začal studovat v Praze v semináři sv. Václava a o tři roky později rovněž v Praze vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova. Následně byl poslán na noviciát do Brna, kde začal studovat teologii a filosofii.
Po čtyřech letech studia nastoupil jako děkan filosofické fakulty. V letech 1626 – 1627 se stal profesorem jezuitského kolegia v Nise a v roce 1628 – 1629 zastával funkci rektora v Brně.
V roce 1645 se zúčastnil obrany města Brna před Švédy. Zajímavé je, že již za svého života byl Martin Středa považován za svatého. Podle legendy se mu při modlitbách měla zjevit Panna Marie a slíbit mu, že pokud se město bude držet víry v Boha, nebude švédskými vojsky dobyto.
Páter Martin s neobyčejnou přesností předpovídal jednotlivé útoky Švédů. Píše se, že poslední kule, kterou švédští vojáci vypálili během obléhání Brna v roce 1645, jehož se Martin účastnil nejen jako obránce, ale i svými modlitbami jako duchovní, dopadla neškodně k jeho nohám. I sám městský velitel de Souches, který byl sám znám jako neobyčejně statečný muž, jenž nesnesl jakýkoliv náznak poraženectví, přiznával, jak mu páter Středa dodával víru, sebedůvěru a elán. De Souches později prokazoval Středovi nesmírnou úctu a díky tomu se prý i časem odvrátil od kalvinismu a přešel ke katolicismu. Jsou zaznamenána i očitá svědectví, kdy se prý páter vznášel při modlitbách nad zemí. V legendě se také vypráví o splnění proroctví Martina Středy zázračnou ochranou Panny Marie v podobě obrazu Svatotomské Madony.
Pro jeho povahu si ho vážili i panovníci Ferdinand III. a Leopold I. Již za svého života se o něm říkalo, že je anděl – a lidé mu prokazovali zaslouženou úctu. Martin Středa zemřel v Brně 26. srpna 1649 a byl pohřben v kryptě jezuitského kostela. Když byl v roce 1876 otevřen jeho hrob, nalezli tělo Martina Středy naprosto neporušené. Přemístili ho tedy do prosklené rakve. Jeho tvář neztratila rysy, které jsou shodné s dobovými portréty. Každý rok se 26. srpna na výročí páterovy smrti koná mše k uctění jeho památky. Zajímavé je také svědectví z doby krátce po konci druhé světové války, kdy se údajně nějací mladíci nechali fotografovat u jeho rakve. Ta se však na snímcích neobjevila…
Jelikož církev připravuje kanonizaci tohoto svatého muže, objevují se i svědectví z dnešní doby, která byla zveřejněna. Poslední podložené zveřejněné svědectví o uzdravení pochází od Jarmily M., která se jako silně věřící žena k páterovi Středovi obracela s modlitbami a prosbou o vyléčení. Měla prasklou cystu, velké bolesti, její stav byl velmi vážný a nádor již v pokročilém stadiu. Uzdravení i přes úsilí lékařů nevypadalo nadějně. Přesto si můžeme ověřit, že při vyšetření v roce 2018 byl stav paní J. M. bez recidivy. Podrobnosti k tomuto případu jsou veřejně k dohledání. Zda při vyléčení této zbožné ženy sehrála hlavní roli její víra – nebo skutečně páter Martin vyslyšel ženiny modlitby, nemůžeme zcela jistě posoudit. Každopádně je pro nás dobrou zprávou závěr, že zázraky se dějí i dnes…
