Autora sousoší jednoznačně neznáme
Barokní sousoší je datováno dedikačním nápisem na podstavci s chronogramem s rokem 1717. Autorství sochy není přesně doloženo; sochař zřejmě pocházel z okruhu Matouše Václava Jäckela (1655 ve Wittichenau v Horní Lužici – 1738 v Praze). Podle publicisty Petra Vápeníka by ale mohlo jít o práci člena slavného sochařského rodu Brokoffů, Janova syna Michala Jana Josefa (1686 v Klášterci nad Ohří – 1721 v Praze).
Dílo z pískovce je vsazeno do kubistické edikuly ve tvaru mnohostěnu. Ta pochází z roku 1913 a dílem architekta Emila Králíčka (1877 v Havlíčkově Brodě – 1930 v Praze), který je také spoluautorem přestavby vedlejšího domu Diamant (se stavitelem Matějem Blechou). Samotnou postavu sv. Jana Nepomuckého doplňují dva barokní andílci, edikulu pak kubistická mříž.
Komu socha patří? Pomohla městské kronika
Pozemek ve vlastnictví hlavního města byl již dříve svěřen do správy Prahy 1, ovšem bez uvedené sochy. Vlastnictví sochy neuznalo ani Arcibiskupství pražské, které je vlastníkem sousedícího kostela. K roku 1865 je doložen zápis v městské kronice, že během přemístění při rušení kláštera byla socha sv. Jana Nepomuckého věnována městu Praze.
Letos došlo k uspořádání správních vztahů a socha byla svěřena do péče Galerie hlavního města Prahy. Ta nechala plastiku odborně demontovat a odvézt do depozitáře, stejně tak figury andílků.
Plastický podstavec bude zatím ponechán na místě, na zimu se ovšem zakryje a zabezpečí proti dalším destrukcím.
Vrátí se do Spálenky originál?
V zimních měsících pak restaurátoři provedou podrobný restaurátorský průzkum soch i podstavce. Na základě průzkumu pak navrhnou ideální postup restaurování, nebo případně vytvoření sekané kopie sochy světce, pokud se ukáže, že poškození spodní části sochy je tak velké, že narušuje její statiku. V ideálním případě by se sv. Jan Nepomucký dočkal restaurování v druhé polovině roku 2018. Zároveň se počítá s opravou kubistické niky, kterou zajistí majitel sousedního domu Diamant. Obě plánované akce bude Galerie hlavního města Prahy koordinovat s rekonstrukcí niky tak, aby postup prací nijak neohrozil obě kulturní památky – sousoší sv. Jana Nepomuckého a jedinečnou kubistickou niku domu Diamant.
Oblíbený světec, se kterým to bylo trochu jinak
Je všeobecně známo, že sochy oblíbeného českého světce Jana z Nepomuku vznikaly v drtivé většině v období baroka, kult postavy světce byl symbolem katolizace českého prostoru. Osobnost Jana z Nepomuku ve skutečnosti neexistovala (církev to přiznala v roce 1961), její „předlohou“ byl Johánek z Pomuka (1340-50 v Pomuku, dnešním Nepomuku – 1393 v Praze), generální vikář pražského arcibiskupa Jan z Jenštejna.
Nedaleko od sochy (za ní) se nachází další zajímavé drobné kubistické památky, a to nárožní sloup a cihlová kašna, která je zasazena přímo do někdejšího vstupního portálu kostela Nejsvětější Trojice. A právě na tomto místě prý původně stávala socha sv. Jana Nepomuckého.
Kostel i klášter platil mecenáš a nejvyšší mincmistr království Putz
Kostel Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici na Novém Městě v Praze je barokní trojlodní budova s věží z roku 1713 postavená podle projektu Octavia Broggia (1670 ve Velemíně – 1742 tamtéž) jako součást později zrušeného kláštera řádu trinitářů. Postavena byla pod vedením stavitelů Kdyštofa Dientzenhofera a Jana Jiřího Aichbauera mladšího. Donátorem celé stavby byl nejvyšší mincmistr království českého a mecenáš umění, baron Jan Ignác Putz z Adlersthurmu s manželkou Terezií. Od roku 2006 kostel slouží jako farní pro pro slovenskou řeckokatolickou obec v Praze.
