„Jsem rád, že po mém nástupu do funkce bylo zřízené oddělení památek a správy kulturních objektů. První hmatatelné výsledky vidíme ve veřejném prostoru. Podařilo se nám obnovit kapličku u Hameráku, nyní plastiku Rychlost,“ řekl první zástupce starosty Tomáš Pek. Slavnostního odhalení se s ním zúčastnila autorka monografie Jiřího Nováka Daniela Kramerová i partnerka již nežijícího autora, paní Karoušková.
Sochy pro vodu, vítr, motor či ruce
Sochař Jiří Novák (1922 v Přelouči – 2010 v Turnově), žák Jana Laudy a Karla Pokorného, začínal jako klasický sochař, v době zuřícího socialistického realismu to měl jistě těžké a tak se živil i sekáním kopií soch, což ho provázelo od první zakázky pro zámek v Manětíně v roce 1952 po celý život.
Po návštěvě světové výstavy EXPO 58 v Bruselu opustil tradiční sochařské postupy a tvarování a záhy dospěl k vytvoření téměř abstraktních symbolů přírodních sil a dějů. Po experimentech s různými typy umělých hmot se jeho hlavním materiálem stal kov a námětem pohyb. Nejdříve zobrazovaný, pak skutečný. V roce 1963 započal Novák práce na mobilní plastice Dálky pro sídliště Novodvorská v Praze. Osmimetrová plastika z plechu a grafitu, dokončená v roce 1969, při obnově náměstí v r. 2010 díky protestům občanů unikla likvidaci.
Novákovy kinetické plastiky jsou poháněny větrem, vodou, lidským impulsem nebo elektromotorem, jako třeba socha Zahrada pro střechu Federálního shromáždění, která by se měla po opravě stát novou dominantou Národního muzea, které zde bude sídlit.
Dokončil i sochy svého zahynulého kamaráda Karouška
Pro své technické schopnosti byl Novák vyhledáván svými kolegy jako pomocník a někdy i rovnocenný partner při realizaci různých soch, pracoval s Evou Kmentovou, Vladimírem Janouškem (spolupráce při realizaci plastiky Vladimíra Janouška Hudba pro EXPO 58 v Bruselu) nebo Valeriánem Karouškem. Po tragické smrti svého přítele a spolužáka pod kamennou lavinou pod peruánským Huascaránem dokončil a instaloval jeho kovovou plastiku Vzlet II, která do roku 2013 stála u slánské dálnice při odbočce k letišti, a také objekt Aeskulap, známý jako Pocta Janu Palachovi, který byl do roku 2003 před poliklinikou ve Hvězdové ulici na pražském Pankráci. Problémem těchto objektů je, že zkrátka reznou.
Čtyřicetitunový balvan na zahradě
Novákovým restaurátorským Olympem byla kopie sousoší Vidění sv. Luitgardy (Matyáš Bernard Braun 1710) pro Karlův most. Sekal ho v letech 1993-95 do bloku hořického pískovce o váze 40 tun.
Vytvořil také některé kopie soch pro palác Kinských, Bendlova sv. Václava na Vyšehradě, některé světce z kamenného mostu na Valdštejně, morový sloup v Libochovicích nebo sloup se sochou sv. Vavřince v Roudnici nad Labem.
Od roku 1972 pracoval v ateliéru ve starobylém mlýně v Doubravici pod zámkem Hrubá Skála.
Praha 10 hledá další díla, která prosí o pomoc
Praha 10 se snaží, aby se příběh plastiky Rychlost mohl opakovat i u dalších děl, která dožívají na hraně zapomenutí nebo už zanikla. Dokončuje proto grantový program obnovy kulturních památek. Díky tomu vznikne vlastní kategorie významných staveb, které na státní památkovou ochranu nedosáhnou, ale grantový program přímo pro ně zajistí peníze na případné restaurování. Praha 10 se pokouší o navrácení významu těchto děl do městského prostoru. K tomu ale potřebuje podrobnější přehled, který by jí napomohl k lepší identifikaci jednotlivých plastik, proto se obrací na veřejnost, aby jí pomohla v mapování historie i současnosti tohoto fondu.
