Důkazem tohoto předcházejícího odstavce je římský a český král, později císař, Zikmund Lucemburský. Do povědomí lidí vešel s přídomkem, liška ryšavá, což nebylo označení charakteru, nýbrž popis jeho vizáže, tedy vlasů a vousů. Narodil se 14. 2. 1368 v Norimberku. Syn Karla IV. a jeho čtvrté a poslední ženy, Elišky Pomořanské. V jeho případě padly genetické předpoklady vládnout šestkami vzhůru. Velmi energický, ambiciózní, vzdělaný, ale taky lstivý a bažící po moci. Zkusme se nyní podívat na Zikmunda Lucemburského trochu jinak, než jak si pamatujeme ze školy.
Naprostá většina lidí zná Zikmunda jen v souvislosti s Kostnickým koncilem. Lotr, který se nezastal Jana Husa a nechal jej k potupě českého národa upálit. Opusťme nyní tento Jiráskovský pohled. Kostnický koncil nebyl vůbec svolán kvůli Janu Husovi. Hus, to byl zástupný a okrajový problém. Cílem koncilu bylo odstranit papežské schizma, na tom Zikmundovi záleželo nejvíce.
V roce 1414 už byli papežové tři, a rozkol církve se prohluboval. Zikmund, který se již v devatenácti letech stal uherským králem, musel jednat. Uhry byly v přímém kontaktu s rozpínavou Osmanskou říší a nejednotnost křesťanstva se mohla krutě nevyplatit. Pokud měl Zikmund v Kostnici špatné spaní, tak to rozhodně nebylo kvůli bludům nějakého kazatele z Čech. Spíše ho zlobila netečnost, nerozhodnost a lhostejnost jeho staršího bratra Václava IV. pro kterého byl lov v křivoklátských lesích důležitější než řešení záležitostí v Říši.
Po Václavově smrti, v červenci 1419, se stal zákonitým nástupcem v Českém království, ale tím jen hrábl do vosího hnízda. Upálení Husa bylo velmi neprozíravým počinem. Dosud to fungovalo, ale v Kostnici pohár přetekl. Narychlo svolaná křížová výprava skončila na Vítkově i pod Vyšehradem naprostým debaklem.
Jen proto, že Pražský hrad měl Zikmund v rukou, mohl se v červenci 1420, krátce po porážce na Vítkově, nechat korunovat českým králem. Morava, Slezsko a Lužice jej jako krále respektovaly, v Čechách musel čekat nekonečných sedmnáct let a dívat se, jak jeho křížové výpravy dostávají výprask jedna za druhou. Jeho sen se vyplnil až v srpnu roku 1436, aby pak po roce panování zemřel. Za Karla IV. prosperující, bohatá země byla v troskách a na mizině. Lipany byly vysvobozením, protože lidé už dávno ztratili ideály, se kterými začínali.
Nelíbí se vám to, že? Chápu. Jenže největší chybou by bylo, dívat se na šest století staré události očima dneška. Zikmund měl právo na český trůn, podle tehdejších světských i církevních zákonů. Křížovými výpravami se pokoušel toto právo prosadit. Nelidsky krutými metodami. Byl středověk. Pro Zikmunda to muselo být velmi pokořující, že jeho vycvičené, žoldácké armády, nedokážou zlomit houfy špinavých sedláků, jak se často vyjadřoval. Přísná kázeň husitů, dokonalá organizace, odvaha a fanatismus ve víře dokázaly zázraky.
Středověk byl zkrátka krutý a tehdy platilo oko za oko, zub za zub. Husité byli házeni do kutnohorských šachet, ale také vyvraždili obyvatelstvo Prachatic. Křižáci vypalovali vesnice a vraždili obyvatelstvo, aby těm zbylým sebrali zbytky potravin zásobovací oddíly husitů. Znovu se tedy naskýtá otázka, kde je pravda a čí pravda platí více. Zikmund zemřel 9. 12. 1437 ve Znojmě a byl pohřben ve Velkém Varadíně, což je dnes rumunské město Oradea.
