Británie velmocí
Jiří III. se stal třetím britským panovníkem hannoverské dynastie, ale na rozdíl od svých předků nikdy v Hannoveru nebyl. Narodil se totiž v Londýně a od narození v roce 1738 mluvil anglickým jazykem. Během jeho dlouhé vlády z Velké Británie vyrostla evropská velmoc, byť za cenu spousty válek a konfliktů. Spojené království sice přišlo o vliv na americké kolonie, ale získalo Irsko či dominantní postavení v Asii. A také opakovaně porazilo Francii.
Královo šílenství
Jiří III. byl korunován již v roce 1761 a brzy musel řešit složité politické otázky spojené s americkým bojem za nezávislost. Do historie je tak v humorné zkratce zapsán jako šílený král, co ztratil Ameriku. Už v polovině 60. let ho ale zasáhly první záchvaty duševní nemoci, které se s mnohem větší silou vrátily o 20 let později. Trpěl dezorientací, měl halucinace, nesouvisle blábolil, přičemž mu šla pěna od úst. Jindy v záchvatu šílenství mrštil se svým synem o zeď.
Návraty vojevůdce
Král Jiří musel odjet na léčení do lázní a premiér navrhoval, aby se jeho nejstarší syn stal regentem, nicméně vladař se ještě uzdravil. A bylo to třeba, neboť Británie se po Velké francouzské revoluci dostala do dlouhé a vleklé války s Francií, během níž hrozilo vylodění Francouzů v Anglii, čemuž nakonec zabránil admirál Nelson v bitvě u Trafalgaru.
Na začátku 19. století byl král opět zasažen vážným záchvatem, ale znovu se vrátil. Dále řídil boje proti napoleonské Francii, a to až do roku 1810, kdy ho duševní choroba s konečnou platností zlomila a vyřadila z veřejného života. Od roku 1811 se tak stal regentem jeho syn a pozdější král Jiří IV., který měl na starosti všechny povinnosti panovníka až do Jiřího smrti o deset let později.
Těžce nemocný vladař
Poslední dekádu života prožil duševně zlomený král na svém zámku, přičemž se jeho stav stále zhoršoval. Postupně ztratil sluch i zrak a kvůli problémům s chůzí nakonec zůstal uvězněný na svém lůžku bez jakékoliv komunikace se světem. Až do své smrti se o něj starala především jeho manželka Šarlota Meklenbursko-Střelická, poté její práci převzalo služebnictvo.
A o jakou chorobu se v případě Jiřího jednalo? Podle vědců šlo pravděpodobně o těžkou bipolární poruchu, během níž se střídají manické fáze horečnatých aktivit se stavy smutku a deprese. Ta mohla být ještě podpořena chronickou otravou arsenem, jehož nadměrnou přítomnost v těle panovníka prokázal pozdější rozbor jeho vlasů (kvůli čemuž se spekulovalo o pozvolné, záměrné otravě), a král také pravděpodobně trpěl porfyrií, tedy zvláštní metabolickou poruchou. Britský král Jiří III. zemřel v mimořádně vysokém věku nedožitých 82 let.
Zdroj: Libor Budinský (Šílenství slavných, 2014)
