Film Atentát režiséra Jiřího Sequense z roku 1964 je skutečným klenotem české kinematografie. I po desítkách let od premiéry je považován za velice kvalitní zpracování atentátu na Heydricha, a to i přesto, v jaké době vznikal.
Před 83 lety zhruba v těchto chvílích stáli dva mladí muži v zatáčce nad tehdy novou nemocnicí na Bulovce a do jejich akce zbývaly pouhé vteřiny. Ano, kat českého národa Reinhard Heydrich už se blížil do své osudné zatáčky. Událost, která by se měla neustále připomínat, jelikož nám Čechům a Slovákům z velké části pomohla v poválečném uspořádání našeho státu. Stála ale také celou řadu životů, které vyhasly po následných německých represáliích. Samotnou akci pak výborně zpracovává dnes už kultovní film.
Jeden z hlavních představitelů Rudolf Jelínek, který ve filmu ztvárnil parašutistu Jana Kubiše, si byl velice dobře vědom toho, že daná doba příliš nepřála takovému typu filmu „Jirka Sequens chtěl, aby vše bylo jako doopravdy. Natáčení tak bylo velmi náročné. V té době navíc bylo těžké natočit film o západním odboji,“ uvedl.
Natáčení bylo ale velmi realistické. „Dávali jsme do toho skutečně všechno, co v nás bylo,“ doplnil později svého kolegu Radoslav Brzobohatý.
Přestože film pojednává o hrdinech západního odboje, získal za něj v roce 1966 režisér Zlatou cenu na filmovém festivalu v Moskvě, což jen dokládá jeho výraznou kvalitu.
Období druhé světové války je pro filmaře vděčným zdrojem témat. O operaci Anthropoid, tedy atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, bylo natočeno také několik filmů (ten první už v roce 1943 a natočili jej Američané), Atentát od Jiřího Sequense je však nezapomenutelný i díky některým scénám.
Scéna v kostele
Závěrečná scéna z kostela, kde se parašutisté brání německé přesile, je jednou z nejzásadnějších. Během jejího natáčení byly tanky a vojáci před budovou rozmístěni přesně tak, jak bylo patrné z dochovaných fotografií. Filmaři pochopitelně neměli povoleno střílet ve skutečném kostele a demolovat jeho vybavení. Na Barrandově tak vznikla přesná replika interiéru kostela sv. Cyrila a Metoděje, a to včetně oltáře.
Scény v kryptě nebyly rovněž natáčeny na původním místě, protože by voda mohla ohrozit statiku samotného kostela. Oproti tomu střelba z kulometu na světlík krypty skutečná byla. Aby však nedošlo k poškození původních otvorů po kulkách, byla před skutečnou zeď doplněna ještě jedna, falešná.
Zajímavé je, že natáčení s vodou probíhalo při teplotě pouhých 7 °C.
Příliš se také neví, že celá realizace vyplavení parašutistů z kostela nebyla nápadem německých příslušníků SS či gestapa. S tímto způsobem boje proti českým parašutistům nepřišel nikdo jiný než pražští hasiči.
Scéna u kostela nezachycuje jen dobový souboj parašutistů s Němci, ale ukazuje i tehdejší reálie. Mimo jiné zobrazuje manipulační tramvajovou trať v Resslově ulici, která byla zrušena až v roce 1981.
Zdroj: ČSFD, Národní filmový archiv, wikipedie
