Film Jiřího Mádla Vlny z období pražského jara a následné normalizace viděly přes dva miliony lidí. Mimo jiné je to příběh o ceně, za kterou si můžete člověka koupit.
Václav Moravec se ocitl v podobné situaci, kdy opakovaně vzdoroval tlaku na nezávislost redakční práce. Po únorovém odchodu Hany Andělové, dlouholeté dramaturgyně Otázek Václava Moravce, byl podle svých slov připraven skončit prakticky každou neděli.
Čelil masivnímu tlaku některých televizních radních, kteří zpochybňovali výběr hostů nebo jim vadilo, že pořad stojí a padá s jednou osobou. Největší problém spatřovali v tom, že si k sobě devět let nepozval předsedu SPD Tomia Okamuru. A právě souboj o tuto figuru vyvrcholil jeho rozloučením se s ČT.
Na závěr svého posledního vysílání oznámil, že „po více než 21 letech v České televizi již nemůže garantovat nezávislost redakční práce a kritickou reflexi událostí“. A odešel.
Můžete mít spoustu výhrad k práci ČT, například k jejímu zpravodajskému pokrývání událostí v Gaze nebo si možná ještě pamatujete na totální selhání objektivity během volební noci z prezidentského souboje Hillary Clinton a Donalda Trumpa. Dokonce vám může být Moravec třeba i lidsky nesympatický. Jedno mu ale nemůžete upřít – že se zachoval jako chlap.
I když v současné době patří mezi moderátorskou elitu a jeho pořad s průměrně 400 tisíci sledujících patřil ke zdaleka nejoblíbenějším debatám napříč všemi televizemi, nenechal si zasahování do své novinářské integrity líbit. „Nechtěl jsem být vařenou žábou,“ komentoval později své rozhodnutí, když podobně jako Tomáš Havlík ztvárněný Vojtěchem Vodochodským ve výše zmíněných Vlnách zvolil svobodu. A za to mu patří můj obrovský respekt.
