Název písně Yankee Doodle má zajímavou historii. Stejně jako slovo Yankee. Prvními evropskými osadníky východního pobřeží dnešních USA byli Holanďané. Britové je následovali. Přezdívky a vzájemné posměšky kvůli národnosti byly vždy. I tehdy. Britové zjistili, že nejrozšířenějším jménem mezi Holanďany je Jan. Holanďané vždy milovali sýry a Britové si to spojili. Jan Kaas neboli Honza Sýr. No a už víme, proč se Američanům říká Yankee.
Třináct původních kolonií se změnilo ve třináct nezávislých států. Kolonie, které se vymkly poručníkování z Londýna, jeho obyvatelé vzali do rukou zbraně a dali se do práce. Feudalismus se začal přežívat a kolonisté si uvědomili, že v zemi kde je obzor nekonečně daleko se nedá žít s britskou koulí zákonů, předpisů a nařízení na noze. Svoboda se nedá získat prosbami, apely, žádostmi. Londýn dobře věděl, že když dosud poddané Jeho Veličenstva pustí ze řetězu, že za pár desítek let vyroste ze štěňátka pořádný hafan, tak jak zpívá pan Werich ve známé písni. Tak se i stalo. Zbraně, nikoliv petice, přinutili Brity usednout za jednací stůl. Deklarací nezávislosti třinácti původních kolonií skončil středověk. Stalo se to 4. 7. 1776.
A jak je to s tou písní? Posměšná písnička, kterou si původně Britové zpívali, s cílem zesměšnit nové osadníky, kteří zatoužili po svobodě, se stala symbolem. Možná, že vás napadne, proč po této Deklaraci nebyla zakázána? Typicky Evropské uvažování. Nová moc, nové zákazy. Kupodivu, nebyla zakázána. Odjakživa platilo, že posměváčka nejvíce naštvete tím, když jeho posměšek použijete a zasmějete se sami sobě. Vyrazíte mu tím zbraň z ruky, když pozná, že vám to nevadí.
Je symbolem i dnes. A nejen pro nás, Evropany. Tato píseň se vrací tam, kde vznikla. Lidé si i za Atlantikem začínají uvědomovat, že se stává opět aktuální. Středověk nezahynul, opět ožívá. Opět bude nutné bojovat za nezávislost. Nezávislost, kterou má každý Američan v srdci a kterou si uchová. Za ideály svých předků z roku 1776. Proti jakékoliv totalitě, jakémukoliv diktátu.
