Lidský život, který překročí délku jednoho století, vnímáme jako něco velmi zvláštního. Třeba jako tři šestky na genetických kostkách, asketický život, plný odříkání, nebo zkrátka jen jako jméno, které se už té jisté, zubaté, nevešlo do seznamu.
Kirk Douglas, americký herec, rodným jménem Isur Danielovič Děmskij, se narodil 9. 12. 1916. Ve městě Amsterdam, stát New York. Jeho rodiče byli emigranti. Chudí Židé, z běloruského Gomelu. Jeho umělecká dráha začala v době, kdy dnešní prošedivělí herci s trémou odříkávali naučené básničky na školní besídce. Ostře řezané rysy, výraz tvrďáka, s nezaměnitelným dolíkem na bradě, se staly klasikou filmového plátna.
Přesto tento herec nikdy svého Oskara za filmovou roli nedostal. Dočkal se až téměř na samém konci dvacátého století a ten Oscar byl za celoživotní dílo a přínos filmové tvorbě. Ti, kteří tohoto herce nominovali, zřejmě předpokládali, že si to na závěr života zaslouží. Uplynulo další čtvrtstoletí a mnozí z nich už hledí na jeho dílo z filmového nebe. Vincent van Gogh, který si s šíleným výrazem uřízne ucho. Permanentně namazaný a přesto rychle tasící Doc Holliday. Nejslavnější zubař Divokého západu, spojenec legendárního Wyatt Earpa, před jednou ohradou u O. K. Corralu. A nakonec Spartakus. Film, který oslaví příští rok šest křížků, ale šediny bychom na něm hledaly marně.
Počítače se teprve přesouvaly ze stránek vědeckofantastických románů do reality. Všechno bylo potřeba sehrát bez berliček elektroniky, a přesto odcházíme z kina s pocitem, že to, co jsme viděli, byla skutečnost. Kirk Douglas dokázal do svého Spartaka dostat to, po čem toužili jeho rodiče. Touhu po svobodě a rovných zádech.
Krvavé gladiátorské hry, vzpoura i geniální léčka na svazích Vesuvu. Spartakova supernova, končící zánikem a šest tisíc otroků podél Via Appia. Filmová licence, která měla chytnout za srdce. Je to až symbolické. O Spartakově mládí se nic neví. Byl thráckým otrokem nebo potrestaným římským vojákem? Kdoví. Armáda otroků je poražena. Spartakus je ukřižován? Ve filmu ano. Ve skutečnosti se jeho tělo po bitvě nikdy nenašlo. Zmizelo beze stopy. A v tom tkví jeho symbolika. Svoboda je jako Spartakus, neznáme ani počátek, a netušíme, kde končí. Jenom bez ní nemůžeme žít.
