Harriet se narodila 14. června 1811 ve městě Lichfield v Connecticutu jako sedmá ze třinácti dětí v americké puritánské rodině se silně zakořeněným odporem k otrokářství už jen na základě této protestantské víry. Její matka Roxana, první manželka otce, kalvinistického kazatele, byla rovněž hluboce nábožensky založená žena a zemřela, když Harriet bylo pět let. Dědeček, Andrew Ward, byl generálem v americké válce za nezávislost. Sestra, Catharine Beecher, se prosadila jako propagátorka vzdělávání žen a dětí. Harriet velkou část svého života prožila na rozhraní severních a jižních částí Ameriky, takže všechna její díla namířená proti otrokářství vycházejí ze skutečnosti, kterou autorka znala od dětství. Proto jsou také tak autentická.
Svého budoucího manžela Calvina Ellise Stowa potkala Harriet v literárním a společenském klubu „Semi-Colon Club“. Stejně jako ona byl také Calvin Stowe zarytým odpůrcem otrokářství a abolicionistou – příznivcem hnutí za osvobození otroků. Manželé Stoweovi potom společně podporovali takzvanou Podzemní železnici (Underground Railroad) a ubytovávali uprchlé otroky. Harriet navíc svou novinářskou a literární kariérou přispívala k boji proti otrokářství v USA.
I když cekem napsala přes třicet knih, tři cestopisy a množství článků a dopisů, jejím nejznámějším dílem dodnes zůstává román „Chaloupka strýčka Toma“ („Uncle Tom’s Cabin“), který poprvé vyšel jako seriál v abolicionistickém týdeníku „National Era“ roku 1851. O rok později se toto dílo dočkalo i knižního vydání v nákladu stovek tisíc výtisků. Jistě k tomu přispělo i to, že osudy jejích postav vycházejí z reálných příběhů.
Hrdinové tohoto románu – strýček Tom, teta Chloe, George Harris a jeho žena Eliza – reprezentují v autorčině podání černošský bystrý, inteligentní, charakterní a často i zbožný lid, který utlačují bílí otrokáři. V jejich případě jsou zde názorně představeny protichůdné povahy i názory. Kniha rovněž zachycuje krutost otrokářského systému, kvůli které otroci utíkají na svobodu i za cenu ztráty vlastního života, například až do daleké Kanady, kde otrokářství už v té době neexistovalo. Hlavním motivem v osobní rovině zůstává nucené rozdělování rodin otroků v důsledku prodejů jednotlivých členů. Bezprostředně pak Harriet k napsání „Chaloupky“ přiměl nový zákon nařizující navrácení uprchlých otroků původním pánům.
Jižané – otrokáři na tento román reagovali vydáváním „svých“ románů, nazývaných „anti-Tom romány“, nebo také „plantážová literatura“. Tato díla se snažila ukázat, že otroctví bylo pro černochy prospěšné a v knize Stoweové je popsané nesprávně a jeho negativní rysy zveličené. Otrokářům se ale ani přes jejich veškerou snahu nepodařilo dopad a dosah románu Stoweové eliminovat a „Chaloupka strýčka Toma“ velkou měrou přispěla ke zrušení otroctví na Jihu.
Její snahu ocenil i prezident Lincoln, když jí 25. listopadu 1862 při osobním setkání ve Washingtonu řekl: „Takže vy jste ta malá žena, která odstartovala velkou válku?“
A také ji dovedla do konce. Harriet Beecher Stoweová zemřela ve věku 85 let v Hartfordu 1. července 1896, 31 let poté, co bylo otroctví v USA de facto zrušeno. Pohřbena je na historickém hřbitově „Phillips Academy“ v Andoveru v Massachusetts.
