Nepoučili se ani v září roku 1483. Snad je ani nenapadlo, že by lidé mohli mít důvod zlobit se na pražské zastupitele. Ti poprvé vyletěli z oken Novoměstské radnice před více jak šedesáti lety a pamětníci by se dali spočítat na prstech jedné ruky.
A nyní ta husitská chátra zase zdvihá hlavu. Budiž, tenkrát k tomu byl přeci jenom jakýsi důvod. Ale dnes? V Praze jsou jen dvě strany. Katolická a podobojí. Ta první sedí pevně v sedle. Nebo si to o sobě myslí. Ta druhá se cítí být na vedlejší koleji a začíná jí to vadit.
Katolická městská správa je nepoučitelná. Dělá stejné chyby jako jejich pradědové. Hrají si na pánaboha. Tahají lidem z kapes peníze nesmyslnými daněmi, za narození nebo úmrtí dítěte. Deptají nejen chudinu, ale i střední stav. Podnikat v takovém prostředí se rovná sebevraždě. Dokonce se neštítí zatýkat měšťany, kněží strany podobojí a dávat je mučit. Na radnicích, nebo na Karlštejně.
Napětí stoupalo každým dnem. Nakonec se katolická strana rozhodla pro puč. Měl proběhnout v noci z 24. na 25. září 1483. Existoval seznam osmdesáti nejvýznamnějších lidí strany podobojí, kteří měli být zatčeni a popraveni. Konšelé to plánovali jako ránu egyptskou. Jenže tentokrát to nebyly zárubně pomazané krví, nýbrž světlo v oknech, které mělo odvrátit smrt.
Jenže past nesklapla. Snad někdo příliš žvanil, snad měli političtí konkurenti v řadách katolíků svého člověka. Puč se nezdařil. Strana podobojí zaútočila o půlden dříve. 24. 9. 1483 ráno. Tahle defenestrace je dodnes jaksi na druhé koleji. Ta první spustila husitskou revoluci, ta třetí třicetiletou válku. Tahle byla svým významem pouze lokální, ale patřila k českému politickému koloritu. Tentokrát se prádlo pralo z jedné vody a načisto.
Na Novoměstské radnici byli konšelé rovnou pobiti, na Staroměstské zranili purkmistra a když zjistili, že předstírá smrt, tak mu ji dopřáli vyhozením z okna. Podobné radovánky probíhaly i na Malé Straně. Páni strany podobojí byli spokojeni, lůza však nikoliv. Vyrabovala několik klášterů a pochopitelně i židovské ghetto, které se, tak jako vždy, v očích křesťanů provinilo nejvíce.
Tato nenápadná defenestrace skončila kompromisem, páni se přeci dohodnou vždy. Měla by však být varováním. Před každým zvýšením daní by se měli odpovědní lidé raději nejdříve podívat z okna. A eventuálně se přestěhovat do přízemí.
