Dopadnou sériového vraha není jistě žádná hračka, ale jsou i lidská monstra, která vraždí pěknou řádku let, než se povede dostat je do rukou spravedlnosti.
Přestože oba sérioví vrazi pocházeli z dobrých rodin, jako agresivní sadista a polymorfní psychopat rostli pro kriminál. Tam se také v roce 1988 seznámili. Našli společnou řeč a Kott Kutílkovi slíbil, že mu ukáže, jak se dá vražděním přijít k penězům. V roce 1990 díky amnestii prezidenta Havla vězení opustili a začátkem května začali svoji vražednou sérii. Na jejím konci byl mrtvý strážný, dvě ubodané stopařky a zastřelený taxikář. Anglický řidič kamionu, kterému vylétla kulka zátylkem, zázrakem přežil.
Jsou filmy, které sází na svoji schopnost šokovat a tím si získat diváky. Některé z nich ale jdou tak daleko za hranici vkusu, že jsou v různých zemích zakázány. Vybrali jsme filmy, kterým byla odmítnuta distribuce z důvodu zobrazování extrémního násilí i perverze a seřadili je chronologicky podle doby vzniku.
Zrušení trestu smrti bylo jednou z prvních zásadních politických změn, které se začaly projednávat ihned po svržení komunistického režimu v listopadu 1989. V platnost vstoupilo už 1. července 1990 novelou zákona a schváleno tehdejším Federálním shromážděním. V lednu roku 1991, tedy před 30 lety, byl zákaz trestu smrti zakotven v československé ústavě.
18. listopad 1978. Na farmě Jonestown, uprostřed neproniknutelného guyanského pralesa, vrcholí scéna jako ze zlého snu. Davu vyhublých sektářů je právě oznámeno, že byli všichni zrazeni a musejí se, byť poněkud předčasně, vydat na společnou cestu do ráje. Prý nejde o sebevraždu, ale o duchovní cestu a zanedlouho se všichni opět setkají. A tak se začnou rozdávat pohárky smrti…
Lidská paměť je velmi krátká. Kdyby neexistovalo písmo, knihy a později i jiné způsoby zachycení informace, znali bychom historii maximálně o dvě generace nazpět. To naštěstí nehrozí. Problém je jinde. Přestože se lidé mohou podívat v čase na pěkný kus cesty, kterým už prošli, dívají se jen očima, ale v paměti se nic neodehraje. Historií pohrdají, nezajímá je, bojí se jí, snaží se jí utajit. Ne všichni, pochopitelně. Ale jak to už v životě bývá, ti poučení o věcech veřejných většinou nerozhodují.
Nikdy se nenašlo žádné tělo, prokuratura nedodala soudu jediný přímý důkaz. Přesto byl muž, v jehož domě končily stopy tuctu nezvěstných žen – většinou vdov středního věku, se kterými se seznámil na inzerát –, odsouzen k smrti.
Na jihu Čech poblíž obce Čachrov, zasazen do krásné šumavské krajiny, stojí statek s příznačným názvem Pohádka. Avšak dnes opuštěné a chátrající stavení má do pohádkové idyly hodně daleko. A to, co se tu dříve odehrávalo, by se dalo spíše nazvat hororem.
Třicetileté panování na trůně madagaskarského království jí vyneslo spoustu nelichotivých přezdívek, jako například Krvavá Mary. Není se čemu divit, pro své odpůrce a nepřátele, především z řad křesťanů a křesťanských misionářů, vymýšlela ty nejšílenější tresty, které odrážely její sadismus a paranoidní vidění světa.
Už jsme psali o jednom z nejzakazovanějších filmů světa, brutálním a perverzním snímku podle románu markýze de Sada, „Saló aneb 120 dnů sodomy“. Autor díla – básník, spisovatel, dramatik, filmový scénárista a režisér Pier Paolo Pasolini – se však jeho premiéry nedožil. Nešokoval jen skandálními filmy, které na jednu stranu velebila kritika a na stranu druhou zakazovala cenzura, ale i svým celoživotním stylem. A rovněž Pasoliniho odchod do uměleckého nebe jako by byl vystřižený z některého jeho filmu.