Zrušení trestu smrti bylo jednou z prvních zásadních politických změn, které se začaly projednávat ihned po svržení komunistického režimu v listopadu 1989. V platnost vstoupilo už 1. července 1990 novelou zákona a schváleno tehdejším Federálním shromážděním. V lednu roku 1991, tedy před 30 lety, byl zákaz trestu smrti zakotven v československé ústavě.
Lidská paměť je velmi krátká. Kdyby neexistovalo písmo, knihy a později i jiné způsoby zachycení informace, znali bychom historii maximálně o dvě generace nazpět. To naštěstí nehrozí. Problém je jinde. Přestože se lidé mohou podívat v čase na pěkný kus cesty, kterým už prošli, dívají se jen očima, ale v paměti se nic neodehraje. Historií pohrdají, nezajímá je, bojí se jí, snaží se jí utajit. Ne všichni, pochopitelně. Ale jak to už v životě bývá, ti poučení o věcech veřejných většinou nerozhodují.
Nikdy se nenašlo žádné tělo, prokuratura nedodala soudu jediný přímý důkaz. Přesto byl muž, v jehož domě končily stopy tuctu nezvěstných žen – většinou vdov středního věku, se kterými se seznámil na inzerát –, odsouzen k smrti.
Na jihu Čech poblíž obce Čachrov, zasazen do krásné šumavské krajiny, stojí statek s příznačným názvem Pohádka. Avšak dnes opuštěné a chátrající stavení má do pohádkové idyly hodně daleko. A to, co se tu dříve odehrávalo, by se dalo spíše nazvat hororem.
Třicetileté panování na trůně madagaskarského království jí vyneslo spoustu nelichotivých přezdívek, jako například Krvavá Mary. Není se čemu divit, pro své odpůrce a nepřátele, především z řad křesťanů a křesťanských misionářů, vymýšlela ty nejšílenější tresty, které odrážely její sadismus a paranoidní vidění světa.
Už jsme psali o jednom z nejzakazovanějších filmů světa, brutálním a perverzním snímku podle románu markýze de Sada, „Saló aneb 120 dnů sodomy“. Autor díla – básník, spisovatel, dramatik, filmový scénárista a režisér Pier Paolo Pasolini – se však jeho premiéry nedožil. Nešokoval jen skandálními filmy, které na jednu stranu velebila kritika a na stranu druhou zakazovala cenzura, ale i svým celoživotním stylem. A rovněž Pasoliniho odchod do uměleckého nebe jako by byl vystřižený z některého jeho filmu.
Vždy byl uzavřený a moc nekomunikoval, měl nízkou pracovní morálku a jeho inteligence nebyla ani jen průměrná. Ženy o mladého Ladislava Hojera nestály. A tak začal Hojer bestiální sérii vražd v tehdejším Československu.
Případ vraždy Otýlie Vranské zná skoro každý. Prostitutka ze Slovenska žila v Praze. Když se stala obětí brutální vraždy, její tělo bylo rozřezané a nacpané do dvou kufrů zasláno na Slovensko. V každém kufru byly jiné části těla… Nedávno se objevila další vodítka k dopadení vraha i po více než osmdesáti letech.
Vražd se v České republice odehraje obecně málo a mají vysokou míru objasněnosti. Přesto jsou místa, kde k tomuto typu trestné činnosti docházejí častěji než jinde. Která to jsou?
