Tajemná stařena
Dne 12. května roku 1828 zachvátil blízké městečko Strážov velký požár, při němž dvě třetiny obce včetně radnice lehly popelem. Obyvatelé z nešťastné události vinili podivnou stařenu, která se krátce před tím nastěhovala do malé chatrče, stojící u lesa pod Pohádkou. Považovali ji za čarodějnici, neboť vařila všelijaké lektvary na probuzení i uhašení milostné vášně, vyznala se v léčivých bylinách a uměla vyrobit i amulet na ochranu proti ohni. Je možné, že byla trnem v oku hlavně svým sousedům z osady Christelhof (tehdejší název pro Pohádku), kteří si na ni po okolních vsích stěžovali. Strážovští se proto rozhodli učinit jejím čarodějnickým kejklím jednou provždy přítrž. Vtrhli do chatrče, vyvedli nešťastnici na louku, kde ji začali lynčovat a kamenovat. Zkrvavená stařena se doplazila k nejbližší bříze a objala ji. Než vydechla naposledy, proklela samotu a její majitele.
Kletba Christelhofu
Od té doby se na Pohádce začaly dít podivné věci: Obyvatele děsily noční můry, někteří tvrdili, že slyší čísi nářek a klapot dřeváků. Mimo onu nešťastnou událost a kolující historky žila rodina Panglerova až do konce druhé světové války poměrně spořádaným životem. Vypráví se jen, že jednoho z Panglerových synů zastřelili, když se vracel z války domů. Jisté je, že v roce 1947 se celá rodina musela na základě Benešových dekretů z tehdejšího Československa vystěhovat. Statek byl přejmenován na Pohádku a střídali se v něm různí majitelé. Jako v pohádce se jim tu zřejmě nežilo. Jedna žena údajně zešílela a v pominutí smyslů odešla s dětmi do lesa. Její muž se pak oběsil. Poslední majitelku pronásledovaly tak dlouho zlé předtuchy a vidiny, že nakonec prchla k příbuzným.
Ta nejděsivější kapitola Pohádky se však začala psát až po listopadovém převratu, kdy si zchátralé stavení bez elektřiny pronajal tehdy čtyřicetiletý Ivan Roubal, jeden z nejhorších sériových vrahů v historii České republiky.
Šílený nájemce Pohádky
Byla to původně osada tří statků, postavena v 16. století rodinou Panglerových. Pohádka, dříve Christelhof (Kristův dvůr) vznikla až v 19. století a jako jediná z osady se dochovala. V letech 1991–94 zde žil Ivan Roubal, kterému se připisuje osm vražd, z nichž pět mu bylo dokázáno. Vraždit ale začal až poté, co se na Pohádku přestěhoval. Do té doby neměl konflikt se zákonem, až na to, že byl členem Svědků Jehovových, jejichž činnost totalitní režim zakazoval. Náboženská společnost však nenaplňovala jeho očekávání, takže ji ještě před revolucí opustil a začal se věnovat mystice a okultismu.
Roubalovy oběti
Do Pohádky se přistěhoval proto, aby zde mohl chovat jeleny. To mu však nebylo povoleno, a tak choval prasata, drůbež a koně. Seznámil se zde s Františkem Heppnerem, který si tu chtěl postavit vodní pilu. V prosinci 1991 však Heppner se svou ruskou přítelkyní zmizel. Roubal jejich zmizení odůvodnil jejich odjezdem do Německa. Na tom by nebylo nic podezřelého, kdyby nezačal Roubal používat jejich vozidlo a rozprodávat jejich nábytek. Navíc jednomu ze svých synů měl údajně říci, že oba lidi zabil a nechal sežrat prasaty. Syn to však u soudu popřel. Soud proto Roubala později zprostil viny z těchto vražd s tím, že pokud nebudou nalezena těla pohřešovaných, nelze vyloučit, že tito lidé žijí.
Dne 26. července 1992 zmizel taxikář Vladimír Strnad. Naposledy byl viděn s Roubalem, oba odjížděli z Prahy a každý řídil jedno auto. Těla se Roubal zbavil tak, že jej odvezl do Zákup a hodil do septiku cizího domu. Následující den Roubal začal obě auta užívat. Tělo bylo nalezeno 25. května 1993, ale bylo v tak velkém stadiu rozkladu, že nebylo možné zjistit příčinu úmrtí.
Dne 10. prosince 1992 zmizel prodavač bižuterie Václav Horký. Po jeho zmizení začal Roubal používat Horkého vozidlo a pokusil se prodat jeho dům. Dodnes nebyl Horký vypátrán a v roce 1995 prohlásil soud Horkého za mrtvého.
Dne 26. května 1993 se Roubal seznámil přes inzerát s Josefem Suchánkem. Toho zabil a tělo pak hodil do rybníka ve Veselí nad Lužnicí. Poté byl vykraden jeho byt. Tělo se našlo až 3. října téhož roku při vypouštění rybníka.
Dne 12. listopadu 1993 byl ve svém bytě v Praze-Letňanech nalezen mrtvý Václav Dlouhý, který se živil prodejem pornofilmů. Byl svázán do kozelce a kolem krku měl utaženou smyčku. Byt byl opět vykraden. Roubal se později hájil tím, že Dlouhý se uškrtil sám při sadomasochistických praktikách.
Předobraz „hrdinů“ filmů Psycho nebo Mlčení jehňátek. Který sériový vrah inspiroval nejvíce filmařů?
Poslední vraždy
Dne 8. března 1994 provedl Roubal poslední vraždy. Večer přišel do kanceláře pražské autopůjčovny ZAPAP, která se nacházela v suterénu domu Pod Zvonařkou, kde spoutal majitele firmy Petra Kudrnu, Petera Magdolena a náhodného návštěvníka taxikáře Jiřího Semeráda. Všechny svázal do kozelce a nohy jim přivázal kolem krku. Kancelář poté vykradl a zmizel. Kudrna a Magdolen se vahou vlastních nohou uškrtili, Semerádovi se však podařilo ze spoutání vyprostit a zavolat policii. 30. března byl Roubal zatčen.
Pohádka dnes…
Ivan Roubal z vězení už nikdy nevyšel. Zemřel ve věku 64 let 29. června 2015 v nemocnici v Karviné, kam ho převezli poté, co se mu pár hodin předtím ve věznici udělalo špatně.
Po Roubalově zatčení v roce 1997 statek rychle chátral a v roce 2010 dokonce vyhořel. Dodnes není známo, kdo a proč jej zapálil. Dnes má statek tři majitele a dál chátrá. Podle místních občas na statek zajížděla auta s pražskou poznávací značkou. Vypadalo to, jako by tam někdo něco hledal. Na ohořelé cihlové stěně stojí nápis: „K posezení k rodinnému krbu zve Ivan Roubal. Už to mám za pár.“
