zavřít mapu
Už jsme psali o jednom z nejzakazovanějších filmů světa, brutálním a perverzním snímku podle románu markýze de Sada, „Saló aneb 120 dnů sodomy“. Autor díla – básník, spisovatel, dramatik, filmový scénárista a režisér Pier Paolo Pasolini – se však jeho premiéry nedožil. Nešokoval jen skandálními filmy, které na jednu stranu velebila kritika a na stranu druhou zakazovala cenzura, ale i svým celoživotním stylem. A rovněž Pasoliniho odchod do uměleckého nebe jako by byl vystřižený z některého jeho filmu.
Pier Paolo se narodil 5. března 1922 v Boloni do rodiny poručíka italské armády. Přízemní voják, nacionalista a stoupenec diktátora Mussoliniho se jen těžko smiřoval s tím, že jeho syn je úplně jiný. Mladý Pier Paolo miloval umění, vystudoval románskou filologii a kunsthistorii, po válce se stal učitelem italštiny a místo pravice věřil levicovým ideálům, což mu zůstalo až do smrti. Předpokládá se, že jeho složitý vztah k otci pravděpodobně také ovlivnil jeho sexuální identitu.
Homosexuální orientace Pasolinimu komplikovala život už od dospívání. Například kvůli tanci se svým bratrancem na veřejnosti byl postaven před soud a rovněž vyhozen z komunistické strany. Poté už Pasolini nevydržel žít v jednom domě s šíleným a panovačným otcem. Útočiště našel na římské periferii, mezi nejhorší spodinou – prostitutkami, zlodějíčky a podobnými existencemi. Toto prostředí ho inspirovalo k sepsání románu, který byl doslova napěchován jiskřivou atmosférou a sexuálními scénami. Kniha okamžitě vyvolala skandál, napadl ji tisk a prokurátor ji chtěl kvůli pornografickému obsahu zakázat.
Stejná reakce čekala i jeho filmy. Hned první snímek Accattone (1961) se stal terčem útoku neofašistů. Pasolini měl problémy i v osobním životě. Zapletl se do několika sexuálně kriminálních případů a prokurátor ho obvinil z vyhrožování – údajně se zbraní v ruce vyžadoval sexuální styk po jednom mladém muži. Pro nedostatek důkazů nakonec Pasoliniho osvobodili. Ale neonacisté mu jeho výstřelky nezapomněli a během slavnostní premiéry nového filmu ho napadli. Další snímek mu opět vynesl pozornost represivních orgánů – Pasolini byl obviněn ze zneuctění náboženství, po kterém následoval trest čtyř měsíců vězení.
Nic ho však nezastavilo a jeho umělecké provokace byly stále údernější. Na přelomu 60. a 70. let už ztratil veškeré zábrany a ve svých filmech se začal zabývat skandálními tématy, jako je kanibalismus či zoofilie. Za vrchol Pasoliniho tvorby je považován snímek Saló aneb 120 dnů sodomy (1975), ve kterém explicitně ukázal, čeho se italští fašisté dopouštěli ve jménu moci na mladých chlapcích a dívkách. Premiéry filmu se však nedožil. Tři měsíce před jeho uvedením se v noci z 1. na 2. listopadu 1975 stal obětí násilí.
Údajně na fotbalovém hřišti v pobřežním městě Ostia Pasolini oslovil jednoho z fanoušků. Líbil se mu, a tak ho chtěl pozvat na večeři nebo na skleničku. Jeho nabídka však vyprovokovala bouřlivou hádku, po níž následoval brutální čin. Příčina vraždy zůstala dodnes nevyjasněna – jisté je jen to, že sedmnáctiletý prostitut Giuseppe Pelosi ubil slavného režiséra baseballovou holí a pak ho ještě na hřišti přejel autem. Vrah byl zadržen a po odsouzení strávil osm let ve vězení.
V roce 2005 však došlo ke zpochybnění oficiální verze vyšetřování a zvážení možných politických souvislostí Pasoliniho smrti. I když koncem roku 2014 italské úřady uvažovaly o obnovení vyšetřování na základě testů DNA, o něž požádal Pasoliniho bratranec Guido Mazzon, k dnešnímu dni se stále nepodařilo vnést do případu více světla. Za zmínku stojí, že v témže roce vznikl koprodukční film o životě a dramatickém konci Piera Paola Pasoliniho s Willemem Dafoe v hlavní roli.
