Podvodník a zloděj
Henri Désiré Landru se narodil v Paříži v roce 1869. Po škole vstoupil na několik let do armády, ze které byl kvůli sexuálnímu obtěžování propuštěn. Oženil se se svou sestřenicí a narodily se jim čtyři děti. Téměř tuctový příběh, kdyby brzy nerozjel kariéru podvodníka a zloděje. Jako obchodník s použitým nábytkem moc nevydělával, proto začal okrádat staré a důvěřivé lidi. Ve třiceti letech se dostal poprvé do vězení – pokusil se vybrat v bance peníze na cizí jméno. Další tři tresty za finanční podvody následovaly záhy – do začátku světové války si Landru ve vězení odseděl téměř osm let. A také se rozvedl.
Úspěch seladona
Zmoudřel? Jistě. Přišel na způsob, jak získávat finance s větším klidem a jistotou. Už žádné banky, ale ženy v „nejlepších letech“. Vdovy kolem čtyřicítky. Seznamoval se většinou na inzerát, začal používat nejrůznější pseudonymy. A stal se v tom úspěšný. Svedené ženy se k pozornému milenci brzy nastěhovaly i se svým majetkem. Mělo to však háček – po určitém čase jeho „vyvolená“ zmizela a za pár týdnů ji vystřídala jiná. Všechny se ztratily beze stopy. I když ne tak úplně, poslední dny svého života totiž strávily s Landruem. To časem odhalila i policie a v roce 1919 podivína zatkla.
Henri Landru začal údajně vraždit v lednu roku 1915. Do „karet“ Landruovi hrála první světová válka, kde bylo zabito mnoho vojáků, jejichž vdovy si proto často nacházely jiné partnery. Osamělé ženy snadno zlákal svými řečmi, pozornost upoutal atraktivními novinovými inzeráty, jež zněly například takto: „Vdovec se dvěma dětmi, stár 43 let, se slušným příjmem, seriózní a pohybující se v dobré společnosti, si přeje potkat vdovu s vyhlídkou na uzavření sňatku.“
Pařížský Modrovous
Paříž byla na nohou, podobný případ nepamatovala. Mezi lidem se roznesly fámy, že Pařížský Modrovous, jak mu veřejnost přezdívala, zabil tři sta žen. Zhruba tolik jmen měl Landru ve svém zápisníku. Ale u soudu se řešilo pouze 11 případů – 10 žen a jeden dospívající syn jedné z obětí. Šlo o osoby, které prokazatelně zmizely a jejichž poslední stopy vedly k stárnoucímu milovníkovi. Ale na Dona Juana skutečně nevypadal – měl pleš, nehezký obličej s neudržovaným vousem, nesportovní postavu… prý jen jeho oči byly podmanivé. A řeči ještě více.
Předobraz „hrdinů“ filmů Psycho nebo Mlčení jehňátek. Který sériový vrah inspiroval nejvíce filmařů?
Obviněný svůdce ovdovělých žen
Policie nebyla schopna dlouho vraha vypátrat, protože Landru užíval v inzerátech širokou škálu jmen a případ se jim také nepodařilo uspokojivě vysvětlit. Pomohla jí sestra jedné z Landruových obětí, která neznala Modrovousovo pravé jméno, ale pamatovala si tvář a sama zjistila adresu jeho vily. Obviněný svůdce osamělých žen se však nepřiznal. Lékař jej uznal příčetným a prohlásil, že zločiny páchal při plném vědomí, nikoli při pomatení smyslů, jak tvrdil obhájce. Landru využil lékařův verdikt a prohlásil: „Je to jasný důkaz mé neviny, protože takové vraždy by mohl spáchat jedině šílenec“. Přímé důkazy i těla obětí chyběly. Soud pracoval s hypotézou, že zavražděné ženy spálil v kamnech, ale i ta dosti pokulhávala. Přesto nakonec porota vynesla rozsudek vinen a poslala Landrua pod gilotinu.
Kletba Christelhofu. Na šumavském statku Pohádka přebýval jeden z nejhorších českých sériových vrahů
Gilotina pro Modrovouse
Poprava proběhla 25. února 1922 ve Versailles těsně před svítáním tradičním francouzským způsobem, gilotinou. Než si lehl dvaapadesátiletý odsouzenec pod ostrý břit, nabídli mu sklenku alkoholu či cigaretu. Obojí ale odmítl. Všem přítomným znovu proběhla hlavou jeho poslední slova u soudu: „Konstatuji se vším důrazem, že se soud zmýlil. Já nejsem vinen.“
Landru se svým porotcům ale pomstil. A v první řadě prokurátorovi. Tři dny po jeho popravě vyšel v novinách otevřený dopis, který mu Landru tímto způsobem poslal. Vyčítá mu, že popravil nevinného, a končí slovy: „Umírám klidně s pocitem neviny. Doufám, že totéž potká i vás!“
Přímý důkaz
Dlouho se spekulovalo, jestli byl odsouzen pravý zločinec, protože kromě toho, že se Landru nikdy nepřiznal, pracoval soud s nedostatkem důkazů. Až v roce 1962, 40 let po jeho popravě, našla dcera Landruova právníka obrázek – plánek vily. Na druhé straně stálo Modrovousovo doznání k vraždám…
