Předkové doktora Jessenia pocházeli ze středoslovenského Turce, a svým jménem byli spjati s vesničkou Horné Jaseno. Erb s vyobrazením jasanu a predikát obdrželi od císaře Ferdinanda, v roce 1562. Otec Baltazar byl zřejmě horním úředníkem a svým predikátem se nikdy a nikde nezaštiťoval. Na rozdíl od svého syna, který se narodil v roce 1566. Stalo se to ve slezské Vratislavi, která byla tehdy součástí zemí Koruny české. Jesseniova matka byla Němka, Marta Schüllerová. To zdůrazňování, kdo byl kdo, není samoúčelné. O staroměstské popravě se totiž hovoří jako o popravě českých pánů i přes fakt, že řada z nich češtinu vůbec neovládala. Což však nebyl Jesseniův případ.
Následovala další etapa života, ta šťastnější, kdy se osud na člověka usmívá. Škola ve Vratislavi, pak Wittenberg, Lipsko a nakonec studium medicíny v severoitalské Padově, která v tehdejší době byla nejlepší v Evropě. Nový lékař se vrací zpět a je velmi aktivní. Několik vědeckých prací věnuje saskému kurfiřtovi a ten je polichocen. Jeho přímluva je znát. V roce 1594 je Jessenius jmenován řádným profesorem a v roce 1597 rektorem univerzity ve Wittenbergu, kde dříve studoval. V roce 1599 u sebe hostí astronoma Tychona Brahe. O rok později se s ním vydává do Prahy. Tycho Brahe nastálo, Jessenius zatím jen na návštěvu.
Té návštěvy však využije dokonale. Ve dnech mezi osmým a třináctým červnem roku 1600, vykoná s povolením univerzity, první veřejnou pitvu lidského těla v Praze. Mrtvola popraveného odsouzence poprvé poslouží vědě. Páni profesoři jsou uchváceni, měšťané znechuceně odvrací zrak a církev dští hromy a blesky nad znesvěcením Božího díla. Tycho si v Praze dlouho nepobude. Následujícího roku zemře a Jessenius řeční nad jeho rakví. Císaři se nový a nebojácný lékař zalíbí. Požádá saského kurfiřta a ten uvolní Jessenia ze svých služeb.
Následujících čtrnáct let nenalezne klid. Pracuje, léčí, organizuje, publikuje a putuje. Nikde dlouho nevydrží. Zapojuje se ponenáhlu do politického života. Bohužel, nezná míru a mocným se to přestává líbit. V roce 1616 se po mnoha letech znovu vrací do Prahy. Není sám, má na starosti nemanželskou dcerku Julii, které je asi pět let. Krize v Čechách vrcholí. Následuje defenestrace a válka, která potrvá dalších třicet let, je na samém začátku. Pohár se plní a brzy přeteče. Jessenius je českými stavy vyslán do Prešpurku, aby s uherskými stavy domluvil společné akce proti Vídni. Je zatčen a smrti unikne jen o vlásek. Výměna zajatců mu protentokrát a naposledy zachránila život. Pak následuje Bílá hora a zhroucení všech nadějí. Habsburci si vyřizují účty s každým, kdo byl podle nich rebel. Mezi ně patří i Jessenius, pochopitelně. Jeho dřívější výřečnost je oceněna soudem. Kat Mydlář mu vyřízne jazyk. Následuje stětí a rozčtvrcení mrtvého těla za městskými hradbami. Jesseniova hlava se ocitne na Staroměstské mostecké věži. Klidu se dočká až o deset let později, ale to už je jiný příběh. Jeho dceru Julii přijme luteránský, německý kněz David Lippach za vlastní a odejede s ní do Saska.
