Děsivé, že? Je totiž pondělí, devátého listopadu, roku 1620. Napřesrok tedy kulaté výročí bitvy, která ovlivnila historii této země na několik staletí. Bitvy? Jak se to vezme. V porovnání s gigantickými armádami starověku, to byla vlastně jen taková pranice. Vždyť dohromady nebylo více jak deset děl na obou stranách. Pranice, avšak s naprosto tristním výsledkem. Hladoví žoldnéři s prázdnými měšci a truhlice přetékající bohatstvím. Jistě, platit vojákům se musí, ale proč to mám být zrovna já? Lakotnost, neschopnost pro ideál něco obětovat, hamižnost a sobectví. To bylo rozhodující příčinou porážky na Bílé hoře.
Stavovské povstání. Už jenom název nám říká, že tento boj byl záležitostí panstva, rytířů a měšťanů. Naprostá většina poddaného obyvatelstva se nezapojila. V tom byl ten hlavní rozdíl proti husitství, před kterým se třásla Evropa. Chudému sedláčkovi bylo dočista jedno, kdo mu zrekvíruje poslední kravku nebo fůru sena. Stavové nejen že lakotili, ale vedli si naprosto amatérsky. O rok dříve, když jejich dělové koule bušily do Vídeňského hradu, měli Habsburky prakticky na lopatě. Věděli, že musí pospíchat a šanci promarnili. Proti pomoci ze Španělska, hlavně proti jejich zlatu, neměli v dlouhodobém konfliktu šanci.
Češi patřili vždy k obávaným vojáků a šel z nich strach. I tehdy, když zbytky stavovské armády utekly za pražské hradby, se nepřítel zastavil a váhal. Pořád byla šance. Obsadit hradby a bránit se za nimi. Dnes se vojenští stratégové shodují na tom, že nepřítel neměl sílu Prahu dobýt, pokud by se bránila. Nejen na dobytí, ale ani na obléhání. Armáda musí jíst a na začátku listopadu už bylo zásobování problém. Vyjíst okolí sice problém nebyl, ale co dál? Vozit potraviny z ciziny? Tehdy opravdu stačilo obsadit hradby. Ale kým? Měšťany, s plnými truhlicemi a břichy? Nebo poddanými, kterým bylo jedno, kdo jim poroučí? Rozdat zbraně prostým lidem? Nikdy, to by nemuselo dopadnout dobře.
Moravský pluk neutekl a padl do jednoho. Dojemné, ale nepřesné. Jen dvě maličké poznámky. Neutekl, protože neměl kam a kudy utéci. Zeď letohrádku Hvězda měli vojáci v zádech. A Moravané? Moravané jistě neutíkají, což je bez ironie. Zde to však byli žoldnéři posbíraní po celé Evropě, bojující v žoldu Moravských stavů. V žoldu, který nedostali. Bílá hora není českou tragédií, ale historickou ostudou.
