Zdálo se, že armády budou muset přezimovat a ke konečnému měření sil dojde až na jaře. 5. listopadu 1620 se však kvůli nedostatku jídla a blížící se zimě začala stahovat císařsko-ligistická armáda ku Praze. Stavovské vojsko se zprávu dozvědělo až 6. listopadu ráno a opustilo své obranné pozice, aby se co nejrychleji také dostalo do Prahy. Začala tak nesmyslná honička, při níž se v křivoklátských lesích dokonce na jeden den královské armádě stavovské vojsko ztratilo, aby pak armádu o den předběhlo a do Prahy dorazilo 7. listopadu ráno. I tento rychlý postup si však vybral svou daň, protože vojáci postupovali bez odpočinku celou noc.
České stavovské vojsko dorazilo do Prahy demotivované a vyčerpané. Navíc již čtyři měsíce vojáci nedostávali slíbený žold a ani vyhlídka blížící se zimy zřejmě těmto mužům příliš nepřidala na náladě a odhodlání. Dalším hřebíčkem do pomyslné rakve byly spory mezi jednotlivými veliteli a nejednotný postup. Všechny tyto vlivy se samozřejmě podepsaly i na vývoji bitvy na Bílé hoře. Když potom méně vyčerpané a funkčnější císařsko-ligistické vojsko dorazilo v neděli 8. listopadu na bojiště, mělo tak už štěstí na své straně.
Bitvu na Bílé hoře, která trvala jen krátce přes dvě hodiny, netřeba rozebírat. Její tragický výsledek ovlivnil dějiny naší země na mnoho let. Štěstěna někdy bývá vrtkavá a leckdy stačí málo, aby se dějiny ubíraly zcela jiným směrem.
V roce 2010, v rámci příprav k 390. výročí rakovnické bitvy, započal významný projekt archeologických výzkumů rakovnického bojiště, kde bylo nalezeno velké množství artefaktů. Dnes se po stopách bitvy můžeme vydat z Rakovníka do Olešné po naučné stezce kopírující pěší cestu s cyklotrasou. Podél cesty jsou rozmístěny informační panely a v lese dodnes můžeme spatřit terénní pozůstatky po vojenských leženích.
