Dnešní západní mainstreamová medicína se nese zcela v duchu takzvané Evidence Based Medicine (EBM) neboli medicíny založené na důkazech. Znamená to, že cokoli se v rámci léčení dělá, má svůj základ v tvrdých datech, je podloženo studiemi a výzkumy a není zde prostor pro žádnou dojmologii. Je to taková čistá rasa medicíny. Je toto ale skutečně stoprocentně možné a udržitelné?
Na jednu stranu buďme rádi, že nejsme pokusnými králíky lékařů – že jeden na nás nezkusí jednu věc a o dveře dál na nás druhý nevytáhne věc druhou. Jsou určité doporučené osvědčené postupy, přes které vlak nejede. A ano, ve většině případů – ač si netroufnu odhadnout tu většinu procentuálně – se lékaři opravdu shodnou.
Ovšem existují samozřejmě stavy, nemoci a obtíže, které se nechovají, jako by vyskočily z učebnice. A v takových případech potom ta slavná a jediná správná EBM začíná dost funět námahou. Především s psychosomatickými problémy si EBM příliš poradit nedokáže. Lidé nejsou stroje, nejsou ani zkumavkami chemikálií, a tak reagují různě a někdy také – darebáci – nestandardně! A tu přichází na řadu lidová tvořivost…
Doktoři jsou taky lidi!
Tváří v tvář neřešitelnému zdravotnímu problému sáhne nejeden lékař k postupu nezaloženému na důkazech, k postupu takzvaně non lege artis. Prostě když nefunguje jedna léčba, zkusíme další. Nejdříve tu, která je v rámci EBM uznána jako léčba další volby. Pak tam bývá ještě další v řadě, a pak ještě další… ale pak už tam třeba žádná v záloze není. V ten okamžik se z doktorů stávají lidé. A začínají používat intuici, pocity, a někdy dokonce – považte – babiččiny recepty!
A já si troufám tvrdit, že je to dobře! Pokud se vyvarují postupů, které jsou jasně poškozující a které by jistě před soudem neobhájili. Však věda je taková – to, co dřív bylo nemyslitelné a šarlatánské, se dnes často ukazuje jako opodstatněné a podložené nejmodernější vědou – bylinkový čajíček se tak už nemůže odhodit do škatulky placebo, ale díky výzkumu fytofarmak se zjistí, že vskutku obsahuje látky, které objektivně vzato skutečně pomáhají třeba rozpouštění hlenu v průduškách! Babičky pokyvují hlavou a se shovívavým úsměvem sledují pachtění vědců a přitom si dál míchají svůj čajíček. Věda jde kupředu a i to, co dnes není prokázáno, se může prokázat zítra. Však před objevením mikroskopu neexistovaly ani bakterie, že… 🙂
Kreativitou k pokroku
Za sebe musím říct, že na sobě podnikám zdravotní pokusy a neosvědčené druhy léčby často. A pst, všímám si toho i u svých kolegů. Sebe a svou rodinu si zkrátka troufáme léčit jinak – intuitivněji, kreativněji. A touto svou kreativitou přece přispíváme k výzkumu a k vědeckému bádání! Bez nápadu není pokroku, no ne? Samozřejmostí je, že veškerým naším počínáním se ale snažíme nejen neškodit, ale především prospívat.
Přeji vám stálé zdraví
